Útokem na katolický kostel a vraždou kněze, které se dopustili včera (26. července 2016) v severní Francii, překročili teroristé Islámského státu důležitou hranici; vraždění křesťanů, speciálně křesťanů pro jejich víru, páchali dosud jen na Blízkém východě – nikoli však v Evropě. První otázka, jakkoli může znít hrozně, tedy zní: proč až teď, po tak velikém množství jiných útoků a vražd na evropském kontinentě?

Domnívám se, že je to proto, že islámští teroristé evropského původu, zradikalizovaní mladí lidé, kteří se cítili v evropské společností vyvržení a nepřijatí, se mstili především většinové společnosti a útočili tedy dosud především tam, kde se většinová společnost bavila a shromažďovala; ze strany katolíků žádné křivdy nepociťovali: útok na kostel nebyl spontánní (vím ovšem, jak hrozné je užití tohoto slova v této souvislosti!), nýbrž ryze ideologický: jako byly dosud jen útoky na židy a židovská zařízení.

Výjimečný stav ve Francii a nasazení bezpečnostních složek také další útoky velice znesnadnily: střeženy byly – kromě míst, kde se shromažďuje mnoho lidí – především židovské instituce, katolickým kostelům se žádná zvláštní pozornost nevěnovala, byl to tedy relativně snadný cíl...

Francouzský prezident François Hollande, který dosud vnímal katolíky především jako cíl své ideologické a rozkladné práce a – aniž by to takto oficiálně deklaroval – jako jako své nepřátele, přispěchal na místo útoku a informoval veřejnost, že útok na předměstí Rouenu byl útokem proti všem katolíkům – i vůči všem Francouzům. „Musíme být jednotní,“ řekl kromě jiného. Situace je doopravdy vážná: prezident si uvědomuje, že v této situaci nemůže postavit věřící katolíky mimo společnost, jak bylo až dosud jeho tendencí...