Velmi se bojím, aby se americkým prezidentem nestal Donald Trump, a kdybych nevěřil, že jsme všichni stále v ruce Boží, snad bych se zbláznil strachem z takové představy...

Ale snad nebude nejhůř: minulý týden se v přímé debatě tváří v tvář ukázalo, o jak velký kus je Trump pro nejdůležitější politickou pozici této planety méně kvalifikovaný než jeho protivnice. Tak snad opravdu nedojde k nejhoršímu a Američané jej do čela své země nezvolí – i když je více zaujal (čte se: více pobavil) než Hillary Clintonová...

Ale postupně na něj lezou na světlo další a další ošklivé věci. Udělal si deficit (mám vážné podezření, že naschvál!) a pak osmnáct let neplatil daň z příjmu. A jako každý americký miliardář založil i on dobročinnou nadaci, která sbírala peníze: ovšem, jak se ukazuje, platil z ní taky svoje vlastní dluhy... Co může být horšího pro obraz uchazeče o veřejnou funkci? Prostě je to darebák, který se nestydí použít jakékoliv prostředky na cestě za svým cílem.

Průšvihy Hillary Clintonové, jako je použití soukromého mailu pro tajné služební zásilky nebo nezvládnutí akce v Libyi, jsou myslím zcela jiného druhu: jsiu to spíš projevy profesionální neschopnost a nedbalost než morální selhání; tedy taky nic doporučeníhodného pro funkci prezidentky – ale pořád líp, než aby v čele největší vojenské a politické moci na zeměkouli stál muž bez zábran a zcela bez morálky.

Myslím, že Donald Trump není „poslední vzpoura bílého muže“, jak napsal Tomáš Klvaňa. Trump totiž není typický WASP, představitel té staré Ameriky, Ameriky tradičních novoanglických ctností: je jejich koncem a deviací.