Ano, už je to týden, co jsem psal naposled o Donaldu Trumpovi – musím si hlídat, abych o něm nepsal příliš často!
Mohlo by se mi totiž stát, že bych si začal myslet, že přesvědčím někoho z jeho – přiznaných i nepřiznaných – křesťanských stoupenců. A to by byla chyba: nepřesvědčím samozřejmě nikoho. Mnoha lidem u nás se už děje obdobně, jako se dálo Američanům v prezidentské kampani: věří Trumpově prokřesťanské rétorice – a imponují jim jeho rázné, energické kroky.
Z jednoho úhlu pohledu ovšem Donald Trump bude vždycky v očích křesťanů vítězit – a to snadno a v mnohém i právem: totiž budeme-li ho srovnávat s Obamovou neúctou k životu a s jeho liberální úzkostí před sebemenším podezřením ze zvýhodňování křesťanů... Ale neměli bychom měřit Babinského Graselem: „vos eam suo pondere penditote“, jak vyzýval kdysi senátory Cicero; každý by měl být vážen svojí vlastní vahou...
Pokud jde o vstřícná gesta a slova vůči křesťanům, těch už Trump nabídl mnoho; myslím, že i člověk značně v tomto ohledu náročný by, pokud jde o slova a gesta, mohl být spokojen.
Horší je to s činy. Těch bylo málo. Byly, třeba škrtnutí peněz na potraty, ale bylo jich málo. Američtí prezidenti při vstupu do úřadu přísahají na Bibli – zákon jim to sice nepřikazuje, ale zatím si žádný prezident nenechal Bibli ujít; zejména vyfotit se s Biblí, která zůstala po prezidentu Abrahamu Lincolnovi, je mediálně vděčné; Trumpovi byla jedna Bible málo, přísahal hned na dvě: k Lincolnově Bibli přidal další, kterou mu prý věnovala jeho maminka, když mu bylo devět nebo kolik roků. Kde ji až dosud měl? Jak často ji bral do rukou, když budoval své hazardní impérium? Když se kasal, že bohatství mu umožňuje beztrestně osahávat ženy na intimních partiích těla? Když nahradil první manželku druhou a druhou manželku třetí (ostatně ta stála při přísaze vedle něj)?
Francis Fukuyama napsal, že Trumpovo prezidentství vyzkouší odolnost amerického politického systému: předpokládá tedy, že systém se bude Trumpovi bránit; to je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu špatně, protože neprospívá zemi, když její instituce vedou mezi sebou válku. A na třetí stranu: ten odpor amerických institucí asi nebude moc velký, uvidíme; sněmovna zatím Trumpovi doslova zobe z ruky – tedy zobe, on, sněmovna jen sype prachy....
Dnes (7. 2. 2017) se má konat odvolací řízení ve věci Trumpova zákazu vstupu občanů Iráku, Íránu, Jemenu, Libye, Somálska, Súdánu a Sýrie do USA, které zatím zablokoval soud nižší instance. Jakási válka institucí tedy přece jenom zuří.
A současně válka o veřejné mínění – a Trumpovi příznivci se houfují. Věří, že motivem prezidentova zákazu byl boj proti terorismu a ochrana před teroristickými útoky: nevadí jim, že v uplynulých deseti letech nespáchal v USA teroristický útok ani jeden občan ani jednoho těchto sedmi států...
Ostatně kdyby šlo opravdu o ochranu před teroristy, muselo by být v seznamu na předním místě Rusko: odtud přece pocházeli Džochar Čarnajev a Tamerlan Čarnajev, kteří spáchali 15. dubna 2013 masakr při Bostonském maratonu... A vůbec: podíváme-li se na celou spoustu teroristických útoků z poslední doby, zejména na Bohu žel tolik početné střelce na školách, musí nám být jasné, že pokud by chtěly zabránit vstupu potencionálních pachatelů atentátů, musely by USA zakázat vstup do své země především Američanům...
Přítel, který se více než já pohybuje na sociálních sítích, mě překvapil sdělením, že někdo na Facebooku zveřejnil, že kdosi v USA napsal, že (všimněte si: jedna paní povídala, že jedna paní povídala...) někdo v prostředí amerických letničních dostal prorocké slovo, že Donald Trump je prý „Boží trumpeta“... Pokud je tomu skutečně tak, pokud už v Bílém domě opravdu zní jedna ze sedmi polnic z Apokalypsy (viz 8. až 11. kapitola), pak už je konec světa opravdu velmi blízko...