Czexit nám samozřejmě nehrozí – nejsme světová velmoc (i když už ne supervelmoc) jako Spojené království a bez Evropské unie (a tím pádem ekonomicky, když třeba ne politicky, proti ní) bychom existovat nemohli.
Ale umíme na sebe upozornit.
Proti omezením v držení zbraní soukromými osobami, jak je nejnověji přijal Evropský parlament, byly jen dva národy: Češi a Lucemburčané; ti druzí proto, že si přáli ještě větší omezení, a my Češi proto, že v ní vidíme ohrožení bezpečnosti a omezení práv občanů. Ostatní země, které měly výhrady – postkomunistické a severské – své námitky po zapracování několika výjimek stáhly.
Ministra vnitra Milan Chovanec, který v domácích diskusích byl velmi razantně pro občanské vyzbrojování (nebo jak to nazvat), se sice v Bruselu najednou choval umírněně – ale jednotě českého národa (v tomto bodu) už nic nezabránilo: proti normě, která kromě jiného sjednocuje a zpřísňuje i pravidla pro znehodnocení zbraní vyřazených z povoleného aktivního užívání, hlasovali v Evropském parlamentu všichni čeští europoslanci odprava doleva a odleva doprava – s jedinou výjimkou Luďka Niedermayera (TOP 09 a Starostové).
My Češi se domníváme, že poloautomatické zbraně s velkým zásobníkem v rukou co možná velkého počtu občanů zvyšují obranyschopnost země, byla-li by napadena nepřítelem (kým???), a snižují riziko teroristických útoků. Představme si to: pan Vávra nebo pan Jadrný – prostě kdokoli s palnou zbraní v aktovce – v případě ohrožení bouchačku vytáhne a kde budou teroristi? Zatím sice panu Okamurovi nebo Vadasovi – prostě komukoliv se zbraní v portfeji – zákon volnou střelbu do teroristů ještě neumožňuje – ale příslušná změna už se chystá. Už leží na stole. Už teď jsme bezpečnou zemí. A budeme ještě bezpečnější. Nebo ne?