Nemám co vysvětlovat, vzkázal Andrej Babiš sněmovně, ale pak řekl, že – písemně, ne ovšem osobně – přece jen cosi vysvětlí; ale lánskému a pražskému hradnímu a zámeckému pánovi Andrej Babiš „vysvětloval“ přes hodinu: to se to ovšem jinak vysvětluje, když se člověk ve skutečnosti radí o tom, jak kauzu co nejlépe zamést pod koberec.

Necítím se kompetentní, abych vysvětloval právní a fiskální mechanismus, který tvoří princip kauzy korunových dluhopisů. Velmi dobře se ovšem cítím kompetentní k tomu, abych konstatoval, že šlo o typický legální podvod, kličku, jak obejít daňovou povinnost a obrat stát na daních bez přímého porušení zákona; že se jednalo o kličku, která by ovšem nebyla možná bez přímé spoluúčasti samotného státu, totiž jeho legislativy i exekutivy. Tedy bez ovládnutí státu – alespoň částečné a dočasné – partou nejbohatších a nejmocnějších občanů. Šlo tedy o jev, na jehož odmítání a příslibu boje proti němu postavil Andrej Babiš své vítězství v minulých volbách. Pokud si někdo myslel, že Babiš je poctivý podnikatel, který hraje sice leckdy tvrdě, ale vždycky fér – a volil ho kvůli tomu, měl by se nejpozději teď zastydět za svoji naivitu a vyvodit z toho důsledky pro své rozhodování v příštích volbách. Průzkumy preferencí ovšem ukazují, že se takový pohyb v řadách Babišových voličů nekoná. A z toho plyne jediné, respektive dvojí: Babišovi voliči – aspoň ve své většině – vůbec naivní nebyli a volili ho i s tím, že jeho autostylizace coby vždy seriozního a poctivého podnikatele byla nepravdivá; v tom je tedy naivní sněmovní opozice (a nyní i zbylá část koalice), když se domnívá, že poukazováním na Babišovy podrazy od něj odradí alespoň část jeho voličů.

Napsal jsem „respektive dvojí“ a myslel jsem tím ještě jednu možnost, která přinejmenším pro menšinu (nevím jak velkou) Babišových voličů zcela určitě platí: jsou to totiž lidé natolik hloupí, že v Babišovu seriosnost věří i tváří v tvář jasným faktům dokazujícím opak. Korunové dluhopisy nejsou přece prvním případem, ve kterém se ukázalo, že Andrej Babiš velmi mohutně káže vodu a pije víno: koberec už se vzdouvá, jak pod něj celá – i s rybníkem a místní zoo – byla zametena kauza Čapí hnízdo... (Případně ho, pravda, mohli někteří lidé volit i tak, že jednou uvěřili jeho koblihům & slibům, dali mu hlas – a od té chvíle už se o něj a o politiku vůbec nezajímají...)  

Mluvím o naivitě anebo nenaivitě Babišových voličů či jeho současných politických oponentů; ale měl bych mluvit i o naivitě Andreje Babiše samotného: to si pan miliardář skutečně myslel, že se tyto kauzy (a jistě jich bude ve skutečnosti víc, o kterých ještě nevíme či se nikdy nedovíme) ÚPLNĚ VŠECHNY utají a nikdy nic z nich nevyplave na povrch? Anebo vůbec naivní nebyl – a správně předpokládal, že své voliče zmákne i tehdy, když jeho nepoctivosti & vychytralosti na světlo Boží vyplavou?