Kdo by v to ještě doufal? Ale stalo se: „pan prezident“ nám dnes, a to pouhém čtvrt roce, jmenoval nového ministra kultury. –

Do poslední chvíle jsem tomu nevěřil! Pořád jsem od „pana prezidenta“ čekal nějakou kulišárnu, třebaže jmenuje ve skutečnosti někoho jiného (tiskový mluvčí Ovčáček by jistě byl vhodný kandidát na takovou funkci).

Ale ne. Prezident republiky povýšil do stavu ministerského skutečně Lubomíra Zaorálka. A ani mu při tom neukázal holí, kde že má stát, ani nepronesl nějaká sprostá slova, jako že ministr kultury sem, ministr kultury tam.

Jak říkám – velice mě to překvapilo.

Přitom kdyby chtěl pan hlava státu Lubomíra Zaorálka odmítnout, měl by k tomu důvody: Zaorálek nikdy neopravoval zuby, ani neučil v družině, ani nebyl v mládí katolickým knězem – takže, měřeno různými předchozími ministry kultury, nemá na tuto funkci potřebnou kvalifikaci...

Ale dost žertů. Dost žertů.

Lubomír Zaorálek je úspěšný politik. Byl už předsedou Poslanecké sněmovny i ministrem, ovšem „jenom“ zahraničních věcí, velmi se angažoval v boji proti církevním restitucím, jakožto celostátní lídr (a tedy kandidát na premiéra) totálně prohrál České straně sociálně demokratické v roce 2017 parlamentní volby, umí mluvit a mluví rád. Co by nebyl ve funkci ministra kultury úspěšný?