Tématem této kritické glosy jsou kvapem se blížící prezidentské volby v USA. Ale začnu hodně ze široka, příkladem z oboru, který je mi blízký, totiž z dějin literatury 20. století: básník František Hrubín není žádný stalinista. Cože, jak že mě vůbec takové spojení Hrubín – stalinista mohlo napadnout? Jeho tvorba je v naprostém protikladu k stalinistickým veršovánkám, kterých se dopustili nejen špatní, ale i dobří, ba vynikající básníci! Za svoji Hirošimu byl přece režimem ostře odsouzen! A kolik jemné, přesto zřetelné kritiky je třeba v jeho Srpnové neděli – a mohli bychom v příkladech pokračovat. Avšak z první Hrubínovy poválečné básnické sbírky na nás hledí tvář J. V. Stalina, kresba Stalinova obličeje přes celou obálku! A kdyby jiný básník, Vladimír Holan, později zašlapávaný rudým režimem do země, nenapsal sbírku Rudoarmějci, bylo by všem jasné, že právě autor Holanova typu nemůže nikdy takovou sbírku napsat – jenže ji napsal. Bylo po válce a Stalin byl generalisimus Sovětské armády, která v té válce zvítězila a tím nás vytrhla z okupace hitlerovským Německem; všem bylo jasné, že kdyby Německo v té válce zvítězilo, znamenalo by to konec českého národa. Takže Dík Sovětskému svazu byl zcela na místě, byl právě tak spontánní, jako logický… Miliony dobrých a slušných lidí tehdy Stalina milovaly. 
Jen málokdo tehdy viděl, jako básník Jan Zahradníček, že to jenom jedno zlo nahradilo zlo jiné.
Kam mířím (abych už odešel od literatury!): NEPŘÍTEL MÉHO NEPŘÍTELE NEMUSÍ BÝT JEŠTĚ MŮJ PŘÍTEL – byť by to stokrát tak vypadalo! Tváří v tvář americké levici s jejím životu nepřátelským programem se musí ten, kdo stojí v opozici vůči ní, jevit jako zastánce skutečných křesťanských hodnot. Opakovaně se mi stalo, zejména v křesťanském prostředí, že když jsem začal kritizovat Donalda Trumpa, můj partner v dialogu reagoval kritikou americké – nazvěme to tak – levice. Ano, Stalin reálně bojoval proti Hitlerovi na život a na smrt – jenže sám nebyl lepší.
Lidé potřebují rytíře na bílém koni, lidé potřebují kladného hrdinu. Jde jim proti srsti pohádka, kde bojuje se sedmihlavou saní jen jiná saň a žádný Bajaja není momentálně v dohledu.
Ale nositelem dobra nemůže být prezident, který staví na hranicích své země zeď, člověk, jehož administrativa odebírala z rodin imigrantů děti a umisťovala je ve zvláštních internačních táborech, kdo z politických důvodů bere rodičům děti, je naopak představitelem toho nejhoršího zla. Svoji zemi nemůže zodpovědně řídit člověk, který jako první prezident v dějinách USA odmítl zveřejnit svá daňová přiznání. (Proč asi?) Křesťanské hodnoty nemůže ztělesňovat člověk, jenž, rovněž jako první prezident v dějinách USA, odkopl svoji opotřebovanou manželku a do Bílého domu si přivedl už druhou ženu.
Nemůže. I když je to člověk, který při své první, a prosme Boha, aby i poslední, prezidentské inauguraci přísahal ne snad na jednu, ale hned na dvě Bible. Tedy na dva výtisky.