Nejsem optimista. Ukrajina bojuje – a Západ ji podporuje, avšak ne dostatečně. Jak to může dopadnout? Nějakým kompromisem – ale kompromis je pro agresora vždy jen předstupeň k nové agresi.

Klíč leží v rukách politiků ze Západu. Zatím se Západ bojí – a stydí; stydí se za svou blbost přímo galaktických rozměrů, s níž se sám z ekonomických důvodů a s pocitem, jak jedná chytře, vmanévroval do polohy totální závislosti na Rusku a vojenské bezbrannosti; vždyť Německo bylo ještě před několika týdny pyšné, jakou že má slabou a boje neschopnou armádu! A německý admirál poučoval, že Vladimíru Putinovi se musí prokazovat úcta – protože to slyšel od svých ruských generálských kolegů... A najednou se Německo leklo a ze dne na den se rozhodlo zasypat Bundeswehr spoustou peněz, aby se z něj stala velká a silná armáda… Šašci.

Dnes často slyšíme trojsloví „třetí světová válka“, které před ruskou invazí na Ukrajinu znělo méně reálně než slovní spojení „hvězdné války“, a dnes o něm jako o reálné hrozbě uvažuje každý... Nejsou však západní politikové, kteří si berou za úkol a za zásluhu, že dokážou zabránit třetí světové válce, v podobné poloze jako britský premiér Neville Chamberlain, který roku 1939 v Mnichově zabránil druhé světové válce!? Mohou člověka nenapadat paralely mezi tehdejším Československém a dnešní Ukrajinou? A tehdejším Západem a dnešním Západem?

Americký prezident – snad pod dojmem setkání s ukrajinskými ministry i prostými uprchlíky – pronesl v Polsku několik ostrých slov na adresu ruského prezidenta. Mimo jiné řekl i cosi v tom smyslu, že by takový člověk neměl vládnout. No, neměl, to je snad jasné každému, kdo se v průběhu uplynulého měsíce aspoň jednou podíval na zprávy na kterékoli televizní stanici. Ale mezi politiky se to neříká, ti spolu musejí mluvit, i když jeden z nich je zločinec, a tak americká administrativa téměř vzápětí slova svého šéfa odvolávala a mírnila. A pak i prezident sám.

Ne, pokud se týká lidského, ne Božího rozměru naší budoucnosti, nejsem optimista.