Spalování fosilních paliv zvyšuje množství kysličníku uhličitého v ovzduší a tím, v důsledku takzvaného skleníkového efektu, mění klima na celé planetě Zemi. Proto vidíme tolik povodní, tornád a zároveň takový nedostatek vláhy zase jinde. Jsou ještě nějací „klimatičtí disidenti“, kteří by tyto věty odmítali? V teorii to na planetě uznávají téměř všichni, v praxi už mnohem méně. Co vlastně teď dělá ta autistická švédská dívka, která nadávala držitelům moci na všech myslitelných setkáních a ve všech médiích, a oni jí naslouchali? Nevím. Zdá se (a to není nic proti němu, on bojuje za svoji zemi), že v roli přijatelného dráždivého svědomí ji nahradil ukrajinský prezident…

Klima se mění, to je jasné. Ale je to skutečně způsobeno jenom člověkem? Teplota, říkají astronomové, roste i na Jupiteru; tam je myslím obtížné stanovit přesnou hranici mezi předindustriální a industriální érou… Nemají změny klimatu i jiné příčiny? Pokud ano, jaká je skutečná hranice toho, nakolik je můžeme ovlivňovat? To nám myslím vědci dostatečně jasně nevysvětlují.

Zemské klima se měnilo vždy, nikdy nezůstávalo stejné, měli jsme u nás, jak víme, doby ledové i meziledové, zalednění pokrývalo velké plochy Evropy, a pak se zase oteplovalo – i bez produkce skleníkových plynů.

Existuje celosvětová shoda, že je třeba snížit spotřebu fosilních paliv. Svolávají se na to konference a přijímají se závazky. Jenže – vztah mezi blahobytem a spalováním ropy, uhlí, zemního plynu je tak těsný a bezprostřední, že snaha o omezování škodlivých emisí a nahrazování fosilních paliv obnovitelnými zdroji mi připadá jako zvláštní, podivně vedená hra.

Evropský průmysl se už roky trápí s emisními povolenkami, jakýmisi certifikáty, že někdo smí vypouštět do ovzduší v určitém množství látky oficiálně označené jako škodlivé – ale v jakém množství? Nepochybně v množství stanoveném ad hoc, ne podle toho, co potřebuje ovzduší, spíš podle toho, co unese výroba – a právě z hlediska, aby to nemělo vliv na snížení blahobytu... Tedy hledisko v první řadě politické, ne ekologické. To je vidět i na tom, že některé velké ekonomiky, na kterých nám záleží jako na subdodavatelích – a taky se jich trochu bojíme, čínská na prvním místě, s naším souhlasem žádnými emisními povolenkami sešněrované nejsou… Co na to ovzduší?

U nás na západě se usoudilo – někde – že bohatý automobilový průmysl si to podnikatelsky i technologicky může dovolit, a tlačí se na elektromobilitu. Elektřinou poháněná letadla zatím mezi metropolemi nelétají, ačkoli spalují obrovská množství benzínu. Naopak, když se množství vypravených letů snižuje, protože letiště za pandemie propustila příliš mnoho personálu, všichni, jak politikové, tak i média i veřejnost, svorně naříkají. Proč? Měli by jásat, že se snižuje „uhlíková stopa“! Je to jen hra.

A jakou stopu v ovzduší trvale zanechávají všechny ty tisíce raket dopadajících na ukrajinská města? Neporušuje tu někdo – kromě dalších pravidel, samozřejmě – i své závazky z pařížské klimatické konference?
O tom se nepíše vůbec nikde.