Slovensko je blízký, jazykově nám dokonce velmi blízký stát, ale mentálně hodně vzdálený. A ano, je to tak, že naprostá většina Čechů (včetně novinářů) si tuto odlišnost není s to uvědomit.
České televize, soukromé i ta veřejnoprávní, s ironií referují o násilných incidentech provázejících slovenskou předvolební kampaň (Nova, hlavní zprávy 17. září 2023: „Současné předvolební dění na Slovensku spíš než politickou diskusi připomíná boxerský zápas“), ale přesnějšího představení slovenských politických stran, jejich preferencí a názorů, se od nich člověk nedočká; to přinesl jen Skleněný kostel.
Někdy si říkám, že si udělám transparent, takovou tu vzhůru obrácenou škrabku na sníh, a opatřím ji heslem ze začátku devadesátých let PREČ S ČSFR, VLÁDNIME SI SAMI a zajedu do Bratislavy a chytnu ten transparent oběma rukama, to se mi možná bude hodit, a vyrazím do ulic. Obchodnou k národní radě a pak na Hrad – no, tam bych už asi nedošel...
(Copak liberální Bratislava, ta volí často jinak než zbytek Slovenska, ale co takhle vyjít s tímto transparentem do ulic třeba v Žilině!?)
Možná je to – doslova – slovo do rvačky, ale myslím si, že toto vše, co se na Slovensku děje, by se nedělo, kdyby se – nějakým zázrakem, ale třeba jen silnějším tlakem z Bruselu – udržela při životě československá federace (jako se, třeba, udrželo jednotné Španělsko i s Katalánskem; Skotsko je jiný příběh, tam proběhlo regulérní referendum). Slováci by se před námi styděli.
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová si při nedávné veřejné debatě s Petrem Pavlem v Brně postěžovala, že pět let jejího mandátu, to je jmenování pěti různých vlád – a situace v její zemi jí připadá tak hrozná, že ani nechce obhajovat svůj mandát. Ale o nějaké obnově Československa se dnes nejen ona, a nejen na Slovensku, ale i u nás nikdo nezmíní. Slovenská samostatnost, kterou si v roce 1992, vzpomínám si na to živě, tolik Čechů nedokázalo představit, a mnozí doufali, že se oba státy zase brzy spojí, je stejně samozřejmá jako samostatnost třeba Bulharska anebo Islandu (jen nezávislost Kosova Slováci neuznávají). Písničkář a herec starší generace Jiří Suchý tenkrát zpíval: „Stalo se to v okamžiku k naší smůle / Rozdělili republiku na dvě půle / Ale my tu naši repu / Ale my tu naši bliku / Vyslovujem dohromady podle zvyku.“ Jak je to dávno! Skutečně, jak je to dávno! Slovensko je samostatné a přes problémy samozřejmě samostatné být chce. Národy prostě chtějí být samostatné. „A či poznáte taký národ, ktorý by nechcel byť samostatný?“ ptal se už za první republiky Andrej Hlinka.
Tak jako přes jakékoli problémy v Česku u nás nikdo nevolá po připojení k Rakouské republice. A myslím, že by nás Rakušani už ani nechtěli.