Dvě zprávy z uplynulého víkendu. Dva čerti namalovaní na zeď. Máme se bát? Nemusíme, jsme křesťani.
Vyděsilo mě pozvání amerického politika a čelného kandidáta Republikánské strany na úřad prezidenta USA Donalda Trumpa, adresované Sovětskému svazu, pardon Ruskému svazu, omlouvám se, Ruské federaci, aby si vzala země, které neinvestují dost do vlastní obrany a spoléhají na ochranu Ameriky, pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka! Donald Trump bývá při svých předvolebních projevech velmi inspirovaný, ostatně zažíváme jeho prezidentskou kampaň už potřetí, takže bychom mohli být klidní; před deseti lety prohlásil například, že plot proti imigrantům zvící pěti tísíc kilometrů podél celé jižní hranice USA zaplatí Mexiko. A Mexiko nic nezaplatilo! Plot v celé délce ostatně dodnes nestojí, jak by mohl.
Ovšem také všichni víme, že Trump je nevyzpytatelný – vždycky se může zachovat ještě hůř, než jak žvaní. Je myslím důvod spíš bát se Trumpa jako takového než toho nebo onoho jeho výroku. Ostatně že Evropa by při své vlastní obraně měla spoléhat víc na sebe než na USA, je myslím jasné už dlouho. Dlouho? Nejmíň dva roky...
Ale jsou i ostrovy naprostého klidu. Například u nás. Sjezd hnutí Ano na pražském Chodově, skoro na dohled od centrály holdingu Agrofert. Na sjezdech se volívá vedení, projevují se tam a bojují spolu různá křídla strany. Ne tak u Babišům tam vládne mír. Volilo se, to ano, ale nikdo, opakuji nikdo, z vedení partaje, tedy předseda, první místopředseda a řadoví místopředsedové, neměl protikandidáta, všichni se ucházeli o znovuzvolení – a všichni byli znovuzvoleni. Při volbě Andreje Babiše se devět delegátů zdrželo – a jeden (patrně nějaký přítomný komik) byl proti. Jedno místopředsednické místo od akce vzbouřence Iva Nováka bylo volné – a na ně byl zvolen nový muž, Robert Králíček. Taky bez protikandidáta. Mír a pohoda, mír a pohoda! Nevzpomínám si na žádný stranický sjezd po listopadu 1989, kde by vládla takováto pohoda. Ba ani takovou, řeklo by se, kontroverzní, otázkou, kdo by byl premiérem, kdyby hnutí vyhrálo volby, se sjezd rozkymácet nenechal: kandidáti jsou tři, řekl sjezd, a to Babiš, Andrej, Havlíček, Karel a Schillerová, Alena. Takto ty bylo v sobotu (10. února); tak rozhodl sjezd. Hned na druhý den (v neděli 11.února) bylo jinak, už bez sjezdu. Andrej Babiš prohlásil ve vysílání CNN Prima News, že kandidát je jen jeden, totiž on, sjezd nesjezd. Havlíček a Schillerová protestoval – ne, neprotestovali, ovšemže neprotestovali. Nejvyšším orgánem hnutí Ano je Andrej Babiš osobně, nikoli sjezd, to nikdo nezpochybňuje.
Zatím je diktátorem ve své partaji. Čím bude, pokud usedne do křesla českého premiéra? Máme se bát?