Písemně zaznamenané dějiny českého národa trvají nějakých dvanáct, třináct staletí (což není, mimochodem řečeno, v porovnání s některými jinými národy, zas tak mnoho).
Myslím, že ani velmi vzdělaní lidé by nedokázali KE KAŽDÉMU z těchto staletí říct aspoň jednu rozumnou větu, co se tehdy dělo a čím bylo právě toto století specifické. Přičemž každé století mělo své problémy, své boje, své svaté i temné postavy.
Dějiny se u nás učí málo a špatně a jednotlivé epochy (neřkuli jednotlivá staletí!) nám splývají v neurčitou masu „ošetřenou“ několika (většinou jen trapnými) frázemi.
Jsou ovšem výjimky. Některé epochy z dávné minulosti mají dokonce svůj státní svátek, kdy odborníci i neodborníci, a z nich zejména politici, každý rok rozebírají a rozebírají a řeší a řeší problémy příslušného století, jako by tehdy žili…
To platí zejména pro druhý z obou dějepisných svátků, pro den upálení Mgr. Jana Husa. Jaké problémy měla církev, co já vím, třeba v 18. století? O tom se nemluví. Zato každý ví, jaká byla situace církve, konkrétně katolické (jiná církev tehdy nebyla) v době Jana Husa. Přitom se vesele používají slova, jaká se jinak nikdy neříkají a o jejíchž přesném významu, obávám se, většina diskutujících nemá dost jasnou představu – například slovo kacíř. Ale budiž to všem přáno! Jen si to užijte! Nadávat na katolickou církev a pohoršovat se nad ní je téma věčné a bude tu vždycky až do konce světa!
Jen bych si dovolil poznamenat, že dnešní mediální obraz Jana Husa se od jeho historické postavy dost liší. Hus byl, měřeno dnešními měřítky, docela konzervativní římský katolík – i když nepochybně dost excentrický. Podávání nejsvětější svátosti pod obojí způsobou? Jan Hus je nezavedl (až dodatečně je schválil, když už se s touto praxí bez jeho vůle začalo, ze svého vězení v Konstanci). Kněžská ordinace žen? Něco takového Husa ani nenapadlo, nikdy to nepožadoval. Kněžský celibát? Na rozdíl od snad všech duchovních církve, která si dnes říká husitská, Jan Hus celý život žil v celibátu tak, jak to slíbil před svým kněžským svěcením, a nikdy celibát, aspoň pokud je známo, ani v nejmenším neporušil; a jeho zrušení nežádal. Kázal česky, to nepochybně, ale mši svatou celebroval latinsky – nikdy jinak. A tak by se dalo pokračovat...
Ale to nic. To nevadí, to jenom na okraj. Juro Jánošík, například, a mnohé další postavy z minulosti taky byly ve skutečnosti úplně někdo jiný, než jak se tradují v pozdějších legendách...