Glosy a komentáře

Dlouho jsem se z něho dnes ráno vzpamatovával: byl to opravdu velmi živý sen. Starý činžovní dům, ve kterém jsem v tom snu bydlel, se pozvolna nakláněl – až se úplně zřítil, i se mnou… Jak daleko je od snu ke skutečnosti? Už to trvá déle než měsíc, co Ukrajina vzdoruje třídenní vojenské operaci, jejímž cílem bylo ovládnout Kyjev, denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu a postavit narkomana Volodymyra Zelenského před soud. Jak dlouho ještě bude Ukrajina vzdorovat?

O co jim tedy jde, když už přiznali barvu a odkryli karty? O nic míň než o světovládu. Zotročili svoje lidi a teď už jim zbývá jen zotročit všechny ostatní. Celý svět je jejich oblast zájmu a je jejich nepřítel. Takový je i výsledek, když Rusi čerstvě bilancují zisky a ztráty války na Ukrajině. Sami vidí a přiznávají, že je proti nim v podstatě celý civilizovaný svět...

Nejvyšší složky ruské společnosti byly již od 17., 18. století v západní Evropě jako doma – ovšem na atraktivních místech, v Paříži, ve Švýcarsku, u moře v Itálii, v Římě či v českých lázních – ne už tak v Manchesteru, Sársku, Porýní-Falcku anebo v Ostravsko-karvinské pánvi; zato masu obyčejných lidí, ať již mužiků nebo soudruhů, ruská vládnoucí vrstva vždycky udržovala v co největší izolaci od evropských myšlenek a vlivů, ať již těch pozitivních, nebo negativních...

Seznam nositelů nějakého státního vyznamenání představuje často křivé zrcadlo národních dějin – anebo spíš: je zrcadlovým odrazem křivosti národních dějin. A jednu z nejbizarnějších společností představuje sada nositelů nejvyššího českého a předtím československého metálu, Řádu bílého lva. Bílého lva vojenského i civilního, s řetězem i bez řetězu...