Dne 6. února měl François Fillon tiskovou konferenci (sledovala jsem ji on-line), na které uvedl, že všechno bylo legální a on nemá co skrývat. Dal přednost spolupráci v prostředí důvěry (tedy ve své rodině), která teď budí nedůvěru (ta spolupráce).

Na svých stránkách zveřejnil všechny příjmy své ženy, dvou dětí, které pro něho něco dělaly ještě jako studenti práv, a taky přehled svého nemovitého majetku, i stav svých účtů. Tím vzal trochu vítr z plachet Spoutané kachně – tedy levicovému časopisu Le Canard enchaîné, který 8. února zveřejnil připravené informace o vysokém odstupném, které paní Fillonová dostala. François Fillon časopis usvědčil z manipulace, když uvedl, že tyto příjmy už byly zahrnuty ve dříve publikované sumě. Postupné zveřejňování dalších a dalších částek označil za zjevný úmysl škodit. Ohradil se také proti únikům informací z vyšetřování: deník Le Monde zveřejnil údaje z výslechu Fillonových dětí.

Dne 9. února vyrazili Fillonovi právníci do protiútoku: vyzvali finanční prokuraturu, aby tento případ odložila, protože zjevně nespadá do její gesce. Tvrdili, že je porušováno oddělení moci výkonné a moci zákonodárné. Jinými slovy: finanční prokuratura, jako nevolený orgán zřízený státem (mimochodem ad hoc v roce 2013 po propuknutí aféry Cahuzac) nemá právo vyšetřovat senátora v souvislosti s výkonem jeho mandátu. V případu nejde o zpronevěru veřejných peněz a skutek, který je Françoisi Fillonovi vyčítán, není uveden v trestním zákoníku. Využití fondů, které má na výkon svého mandátu poslanec či senátor, může kontrolovat pouze Národní shromáždění. A jen jemu také přísluší hodnotit obsah práce asistenta voleného zastupitele.

Argumentace mi připadala logická, soudní při by s ní možná vyhráli, ale předvolební atmosféra je dokonale otrávená. Fillonovy preference poklesly. Na té tiskové konferenci dokonale smetl otázku jedné novinářky, zda nehodlá odstoupit, když mu průzkumy už teď nedávají šanci na postup do druhého kola. Na to odpověděl, že si o průzkumech myslí své, a to na základě hluboké osobní zkušenosti (tím myslel pravicové primárky, kde zprvu nepatřil mezi favority). „Ne, madame,“ řekl, „nezměním své rozhodnutí, jsem kandidátem v prezidentských volbách a vyhraji je.“ Po tomto prohlášení, proneseném odhodlaně až bojovně, zavládlo chvíli ticho, až to vypadalo, že už nebudou další otázky. Byl by to býval působivý konec tiskové konference.

Je mi Francouzů líto, že jsou zase tak rozhádaní, a zároveň se bojím, jak to bude u nás při prezidentské volbě.

Ale všeho do času. Pán Bůh navěky.