Při četbě článku Smutný příběh
http://sklenenykostel.net.h7.clevernet.cz/index.php/menu-duch/mala-zamysleni/3490-smutny-pribeh
mě napadlo, že vlastně v Novém zákoně máme příklad toho, jak se sám Ježíš zachoval v takřka totožné situaci. Tedy v situaci, kdy se setkal s člověkem, který žije v „neregulérním svazku“, jak dnes v církvi říkáme.
Je to příběh jeho setkání se samařskou ženou u studny (Jan 4, 1–42). Nemám v úmyslu dělat hlubší rozbor, jen krátce:
1. Ježíš je ochotný nechat si od ní posloužit, tímto způsobem s ní začíná rozhovor. („Dej mi napít!“)
2. Snaží se jí představit a přiblížit Boha, jeho dar, sebe – tedy osobu Ježíše Krista. („Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“)
3. Moudře mířenou větou – nikoli však odsuzující– ji „zkouší“, zda si je vědoma svého hříchu a je schopná jej uznat. („Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“)
4. Dokáže ocenit už jen to, že je člověk sám k sobě upřímný, aniž by rovnou naléhal na změnu jeho života. („Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“)
5. Poté jí umožní ještě hlouběji proniknout do Božího tajemství – a dokonce ji nechá, aby se stala „apoštolkou“ pro další lidi.
O tom, zda žena změnila svůj způsob života, se už z Bible nedozvíme.
Stejně tak je dobré si všimnout, že v tomto příběhu neuslyšíme větu, která je jinak u Ježíše častá: „Jdi, odpouštějí se ti hříchy.“ Ale můžeme předpokládat, že toto silné osobní setkání s živým Bohem (který jí prokázal úctu a respekt nehledě na její hříšnost a který v ni nad to ještě vložil i jistou důvěru) pro ni mohlo být větší motivací pro změnu života, než kdyby jí někdo (třeba i samotný Ježíš) pěkně od plic vynadal...