Polsko změnilo zákon shromažďovací – a tato změna ohrožuje demokracii! Další krok ke katolické diktatuře v zemi našich severních sousedů? Na obranu polské demokracie už burcují síly pokroku! Polský ústavní soud potvrdil zákaz demonstrací! (ihned.cz) Změny jsou protidemokratické! (lidovky.cz) Polsko utahuje šrouby! (eurozprávy.cz) Jakých časů jsme se to dožili! (důvěřivý čtenář...) O co jde? O nic víc a o nic méně, než že demokracie je podle mainstreamových médií ohrožena ustanovením, že jakákoli demonstrace se může konat ve vzdálenosti nejméně 100 metrů od shromáždění, které úřady označí za celostátně důležité...
Budiž nám to příležitostí srovnat, jak je právo na shromažďování upraveno v některých evropských zemích.
V Rakousku je třeba demonstraci nahlásit s jednodenním předstihem, úřady mohou vyslat zástupce, který je oprávněn získat informace o organizátorech a řečnících. Jednání, které překračuje ustanovení trestního zákoníku nebo jinak ohrožuje veřejnou bezpečnost, může být úřady zakázáno. Úřady mohou zakázat účast lidem, kteří skrývají tvář či nesou předměty, které by mohly k zakrytí tváře sloužit nebo by mohly způsobit zranění. Když úřady shledají navrhované místo demonstrace jako nevhodné, kontaktují organizátora a doporučí jinou lokalitu. Když zasedá parlament, demonstrace musí být ve vzdálenosti nejméně 300 metrů od této instituce.
„Inu, co naplat, Rakousko se ještě nezbavilo zatuchlého legislativního dědictví z dob monarchie,“ řekne si liberál, „podívejme se do Itálie nebo do Německa, země poznamenané více nedemokratickými hnutími fašismu a nacismu budou k veřejným shromážděním jistě vstřícnější.“
V Německu se demonstrace hlásí 48 hodin předem, zakázána jsou některá místa i některé dny, přičemž místa i dny zákazů shromažďování si mohou určit jednotlivé spolkové země. Nesmí se demonstrovat v okolí Bundestagu či Ústavního soudu. Zakrývání tváře je zakázané a za porušení jednotlivých zákonných ustanovení ohledně správného demonstrování jsou přesně vyměřené pokuty. Ordnung muss sein!
V Itálii mohou úřady zakázat konání shromáždění, pokud je ohroženo veřejné bezpečí, veřejné zdraví či veřejná morálka, a mohou také zakázat demonstraci na místech, kde by tyto hodnoty mohly být ohroženy, zejména v blízkosti lokalit, které jsou kulturními či náboženskými symboly, či kde prochází velké množství lidí.
„Cože, ohrožení veřejné morálky jako důvod pro zákaz demonstrace? Podívejme se raději do Francie, tam se demokracie zrodila v krvi za přihlížení davů a na morálku se nikdy příliš nehledělo,“ řekne si liberál, „tam bude jistě legislativa vzorem celému vyspělému světu.“
Ve Francii je to však ještě horší. Zatímco Polsko má svobodu shromažďovací v ústavě, ve Francii nám svoboda shromažďovací z Deklarace práv člověka a občana jaksi vypadla. Ve Francii zkrátka svoboda shromažďovací k přirozeným, nezcizitelným a posvátným právům nepatří. Shromažďování upravuje obyčejný zákon, nikoliv zákon ústavní. Demonstrace musí být nahlášeny, včetně osoby odpovědné, místa a času konání. Místní úřady mohou demonstraci předem zakázat, pokud hrozí narušení veřejného pořádku, musí o tom ale informovat navrhovatele. Shromáždění mohou být zakázána v blízkosti nemocnic či hřbitovů. Místní úřady také mohou uložit některá omezení (např. nepoužívání mikrofonu) a mají právo zabránit v přístupu na určitá místa. Při demonstraci proti legislativě rozšiřující pojem manželství na libovolné dvojice v roce 2013 zakázaly úřady demonstrujícím pro jistotu vstup hned na několik míst, například na Champs Elysées.
„Tak přece jen je Francie příkladem celému světu,“ řekne si liberál, „kdo říká, že manželství je trvalé a věrné spojení muže a ženy s účelem založení rodiny, šíří nenávist a je třeba ho odkázat do patřičných mezí. Kdepak Elysejská pole pro takové názory, úřady ví nejlíp, kam takovou pakáž vykázat. O čem že jsme to vlastně mluvili?“
Více viz
http://www.dlapiperprobono.com/export/sites/pro-bono/downloads/pdfs/Public-Gatherings-and-Demonstrations-Comparison.pdf