Jiří Žáček jistě není žádný básnický génius – to říkám jen jaksi pro pořádek: géniové se v každé době počítají pouze na prstech jedné ruky – a i když řekneme, že je to talentovaný básník, je to veliká chvála. Největší ohlas měly – a mají – Žáčkovy verše humorné a jeho tvorba pro děti. V uplynulých dnech však Jiří Žáček vykročil na cestu k (pozemské) „nesmrtelnosti“. Hysterie, která se rozpoutala okolo jeho básničky zařazené do čítanek pro druhou třídu základní školy, je takovým vykročením: o koho se totiž lidé nikdy hloupě a do krve nehádali, bude jen těžko „nesmrtelný“.
Nemám moc chuti se do této debaty nějak zvlášť silně zapojovat, tak jenom stručně. Je jasné, že výchova k mateřství je pro budoucnost jakéhokoli národního společenství klíčová a rozhoduje o jeho přežití – i v době masové imigrace (kdy se zdá, že by nás tady mohla docela dobře nahradit i jiná etnika...). Výchova k mateřství navazuje na něco přirozeného v ženách (i mužích!), výchova k mateřství je také zásadní pro normální lidské štěstí každé ženy, ať již fyzicky matkou bude, anebo nebude. Společnost, která to nechápe – společnost, která se rozhodne, že to nebude chápat, je k pláči. Protějškem mateřství je u mužů rytířství – soubor ctností, který se z našeho vzdělávacího procesu až na výjimky už zcela vytratil... Otcovství, jakkoli je moc důležité, je něco jiného a nikdy mateřství plně nenahradí – i kdyby byli na rodičovské dovolené (donuceni k tomu třeba legislativou) úplně všichni otcové; je ostatně známo, že ve Švédsku, které je předbojovníkem těchto tendencí, si zvláštní shodou okolností velká část, ne-li přímo většina, tatínků vybírá rodičovskou dovolenou právě v době, kdy je ve Švédsku lovecká sezóna. Budiž jim to přáno.
Na druhé straně je hloupý nesmysl, když se řekne – a to Jiří Žáček učinil, že ženská půle lidstva je na světě jen kvůli mateřství – to jistě ne: a teď, promiňte, nebudu ani vypočítávat, k čemu ještě dalšímu „jsou holky na světě“...
A – všichni jsme povoláni k věčnému životu s Bohem. A zde na zemi se na to máme připravit, zde na zemi se pro to máme vyučit, abychom do nebe, až přijde náš čas, tak nějak přirozeně přešli.
Howgh.
Nedá mi to ovšem, abych ještě neocitoval chytrý text z falešného facebookového profilu Tomáše Halíka: anonymní tvůrce vkládá panu Halíkovi do úst, že „průměrný text Jiřího Žáčka přebásnil, zkvalitnil a zesprávnil“

K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
pokud se pro to dobrovolně rozhodnou,
aniž by se nechaly ovlivňovat genderovými stereotypy,
aby se pěkně usmály,
mohou se však klidně i zamračit,
neboť každý člověk, včetně žen,
má právo na svobodné sebevyjádření,
na toho, kdo je malinký,
bez jakéhokoli paternalismu (sic!)
a nikoli proto, že by menší vzrůst
či jiný hendikep
měl snad automaticky vést k přepjatě soucitnému chování.
Aby nás měl kdo pohladit,
avšak pozor na objektivizaci či sexuální podtón,
a povědět nám pohádku,
která nepodporuje mýtus krásy, genderovou segregaci,
ani hegemonní maskulinitu.
Proto jsou tady maminky
libovolného pohlaví,
aby náš svět byl v pořádku.