Mezi 103 usneseními, které včera, 14. září 2017 (na svátek Povýšení svatého Kříže), přijalo na 29. zasedání Zastupitelstvo hlavního města Prahy, je i usnesení Z-5680 29/87 k návrhu na projednání petic ve věci Mariánského sloupu.

Možná je to tím, že neumím hledat, ale na stránkách pražského magistrátu jsem text unesení nenašel. (Viz http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/primator_a_volene_organy/zastupitelstvo/programy_a_zapisy_zasedani/program_zapisy_zaznamy_zastupitelstva/index.htmlzadopst).

Jsem tedy odkázán na zpravodajská média.

A z nich se dovídám věci převelice smutné.

Zastupitelstvo, jako nadřazený orgán, nařídilo městské radě jako orgánu výkonnému, aby v poměrně šibeniční lhůtě do konce roku rozvázalo všechny existující smluvní závazky a anulovalo souhlas hlavního města Prahy s návratem Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu získala totiž již souhlas obvodu Praha 1.

Jako záminku tohoto kroku si nepřátelé katolické církve a Panny Marie vzali projednání dvou petic, jedné ve prospěch obnovy s 15 000 podpisů – a druhé proti obnově s 1 000 podpisů. Zastupitelstvo rozhodlo ve prospěch menšiny.

Argumenty odpůrců (různých petic už bylo vícero) jsou stále stejné: jde o symbol rekatolizačního útlaku a nesvobody – a nehraje roli, že byly již stokrát vyvráceny; nenávist, v tom jediném se podobá lásce, nehledí na argumenty.

Mariánský sloup byl zfanatizovaným davem (a zkoušku na přítomnost alkoholu v krvi tehdy nikdo nedělal) povalen 3. listopadu 1918, samozřejmě ilegálně. Pokud by hlavní město Praha opravdu znemožnilo obnovení sloupu, byla by to vlastně, po stu letech, legalizace nelegálního kroku a podivná součást oslav výročí Československa.

Spisovatel Jaroslav Durych už za první republiky z trucu navrhl stržení protějšího pomníku Jana Husa (oba pomníky stály vedle sebe jen necelé čtyři roky) – vyvolal tím bouři nevole. Dnešní přátelé obnovy sloupu hovoří naopak o usmíření rozdílných názorů... K tomu, pokud jde o vztah ke katolické církvi a k Panně Marii, takto společnost ještě nedorostla...

Jak, při jiné příležitosti, řekl již citovaný Jaroslav Durych: „Katolík je člověk cizí, nepřátelské rasy.“