Prezident je holt prezident, asi si žádný politik nemůže dovolit, aby na novinářský dotaz řekl: „Ne, pane redaktore / paní redaktorko, projev Miloše Zeman jsem nesledoval a ani jej sledovat nebudu...“ Každý se s ním musí nějak vyrovnat.
A asi to platí i pro publicisty. Pokusím se tedy i já (se silným sebezapřením) o nějakou reakci.
Za nejzávažnější v celém prezidentově projevu považuji sdělení, že (prý) nejsou důkazy o účasti zahraničních agentů ve vrbětické kauze, „i když podezření jsou velmi silná“. (Předseda SPD Tomio Okamura také hned přispěchal s prohlášením, že je to přesně to, co on už od začátku říká…)
Je přitom nad slunce jasnější, že důkazy nejen nejsou, ale nikdy ani nebudou. Tedy, abychom rozuměli – ti, kdo měli v režimu „tajné“ možnost seznámit se s výsledky vyšetřování, konstatovali, že důkazy, a to přesvědčivé, byly předloženy; ovšem ten, kdo chce výsledky vyšetřování zpochybňovat a popřít, může vždycky tvrdit, že důkazy nejsou nebo, když už to bude příliš bít do očí, že důkazy nejsou přesvědčivé nebo že je jich málo – a tak podobně; posledním a jediným důkazem, korunou všech důkazů, jak říkal prokurátor Vyšinskij, je nakonec přiznání. Pokud tedy někdo neprohlásí: „Ano, byl jsem to já, kdo poslal muniční sklady ve Vrběticích do vzduchu,“ budou lidé jako Zeman nebo Okamura pořád prohlašovat, že důkazy nejsou… (A možná i potom, co se někdo přizná, to budou prohlašovat – zpochybňovat se totiž dá donekonečna všechno…)
Zatímco politici pravicové opozice Zemanovo tvrzení o neexistenci důkazů odmítli, představitelé vládní ČSSD je ponechali stranou – a hlavně vyjádřili radost, že Miloš Zeman se nepostavil proti dosavadním krokům vlády, včetně vyhoštění „diplomatů“ (Zeman nechal tuto věc ve svém projevu naprosto bokem); asi se do poslední chvíle obávali, že Miloš Zeman se možná (a třeba jen tak, z plezíru) postaví proti vládě, i když její kroky, jak bylo z jeho hradních a lánních výšin opakovaně vzkazováno, schválil a souhlasí s nimi…
Logiku ovšem prezidentův postoj nemá. Když tedy nejsou důkazy, musíme počkat, až nějaké budou, a zatím bychom neměli dělat žádné kroky, natož tak vážné, jako je vypovídání diplomatů. Zdá se tedy, že svým slovům o neexistenci důkazů Miloš Zeman ani sám nevěří…
Hlava státu si pomohla obezličkou, že prý existují dvě vyšetřovací verze, jednak účast cizích agentů a za druhé neodborná manipulace s výbušninami (tedy že dva muži, kteří při neštěstí zahynuli, nebo alespoň jeden z nich, si za své neštěstí mohou sami). Ti, kdo jsou obeznámeni s vyšetřováním, přitom říkají, že verze o možné neodborné manipulaci už je dávno ze hry. Ovšem nemáme krátkou paměť – pamatujeme si, že bezprostředně po explozi Miloš Zeman uváděl jako hlavní ještě jednu „vyšetřovací verzi“ – totiž že v celé kauze šlo o pojišťovací podvod – ale o tom už dneska vůbec nemluví: asi mu někdo vysvětlil, že muniční sklady nejsou nikde na světě pojištěny, protože žádná pojišťovna takové zařízení, jako je muniční sklad, nepojistí. Takže můžeme doufat, že Miloš Zeman je, přece jenom, aspoň trochu, aspoň v něčem poučitelný...