Po vskutku napínavém dni plném údajného či skutečného vyjednávání Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky většinou hlasů odmítla prodloužit nouzový stav. Ten díky tomuto rozhodnutí skončí v neděli 14. února.

Nevím, zda někteří stoupenci opozice tuto evidentní porážku vládní koalice oslavují. Byl bych raději, kdyby se o něco takového ani nepokoušeli. Jako volič jedné z opozičních stran se totiž velmi obávám, že pan premiér právě umně rozehrál velmi vysokou hru. A hraje vabank!

Že kromě peněz, moci a imunity před možným trestním stíháním leží na stole i stovky a možná tisíce lidských životů, je velmi smutné. Pro tuto úvahu si přesto dovolím rozebrat jen možný politický dopad vzniklé situace.

1. Celá řada politických i manažerských selhání pana premiéra může vést k tomu, že jeho schopnost vycítit příležitost a tvrdě a bez ohledu na následky udeřit, je podceňována. Andrej Babiš je stále nanejvýš nebezpečný soupeř.

2. Další velkou chybou je zapomínat, že premiér disponuje podporou hlavy státu. Muže zdraví sice chatrného, ale také zkušeného politického stratéga.

3. Ani velký optimista nemůže předpokládat, že se za současného stavu epidemická situace zlepší. Opak je pravdou!

4. Nelze vyloučit, že pan premiér má k dispozici prognózy, které, bez ohledu na výsledek dnešního parlamentního hlasování, předpokládají díky rozšíření tzv. britské mutace viru Covid 19 výrazné zhoršení nákazové situace. V kombinaci s důsledky ukončení nouzového stavu (otevření obchodů a služeb, konec omezení pohybu a setkávání osob atd.) může skutečně dojít k vyčerpání medicínských kapacit a k dramatickému nárůstu počtu zemřelých. Koneckonců právě o něčem takovém ve svém projevu hovořil ministr zdravotnictví.

5. Česká republika se pro celý svět rázem stane odstrašujícím příkladem. A také důsledně izolovanou zemí. V takové situaci i té mladší, předčasně a nečekaně nabytou svobodu vítající části populace pomalu strne úsměv ve tváři.

6. Myslím si, že pan premiér přesně s tímto vývojem počítá a během několika následujících týdnů se pokusí změnit z hlavního viníka dnešní české mizérie v žalobce nezodpovědné opozice a ochránce těžce zkoušeného národa. Člověk nemusí být nadán kdovíjakou fantazií, aby si představil pana premiéra hřímajícího ve sněmovně: „Tam občané, tam v opozičních lavicích. Tam, mezi těmi pleticháři a prospěcháři, tam hledejte vrahy svých milovaných!“ Následuje rozhodné gesto.

7. A nejhorší na tom je, že mu to může vyjít!