Andrej Babiš podniká a má majetek v několika evropských zemích. Stavět českého předsedu vlády do protikladu s Evropskou unií nám proto může připadat jako nelogické. Budoucnost české společnosti a České republiky ale stojí před touto volbou. Mnoho kritiků EU opomíjí podstatu rozdílnosti směřování naší země vedené populistickým oligarchou. Pokud si uvědomíme geografické umístění České republiky, jsme nuceni připustit, že na východ od východních členů evropského politického společenství se nenachází žádný stát, jehož společenské, hospodářské a politické poměry by byly srovnatelné s takzvanými starými členy EU. Představu o možné záměně středoevropského prostoru za sousedství Norska nebo Švýcarska či Spojeného království považujme za stejnou utopii, jako náhlou přeměnu národní mentality podle vzoru kulturně a geograficky vzdálených a značně odlišných zemí. Jinak řečeno: když sestavíme kritéria vycházející z ideálů duchovních kořenů křesťanského Západu a přidáme k nim úroveň technologické vyspělosti a výši standardů veřejných služeb na straně jedné a znaky k nim protikladné, případně absenci kritérií, které považujeme za pozitivní na straně druhé, vystoupí zcela jasná polarita.

Personifikace protikladů politicko-společenských standardů v osobě českého premiéra má jasné opodstatnění. Ve svobodných a demokratických zemích, které respektují ideál právního státu, je zcela nepřijatelný konflikt zájmů politiků v oblasti ekonomické. Na rozdíl od českých úřadů, stále závislejších na zájmech premiéra a jeho vládní strany, tento konflikt zájmů doložily a odsoudily všechny příslušné orgány EU. Dle mnohých českých právníků se doba domácího vyšetřování kauz Andreje Babiše neúměrně protahuje oproti obdobným případům. Je zřejmé, že negativní dopady premiérova střetu zájmů zasáhly již i oblast výkonu spravedlnosti. Pozorujeme, jak se Andrej Babiš, jehož osobní zájmy již dlouhodobě za peníze daňových poplatníků hájí české instituce, uchyluje ke stále útočnější kritice rozhodnutí institucí EU nejen vůči své osobě. Zřetelně se tak český premiér se svým politickým hnutím ANO 2011 posouvá z tábora ekonomicky profitujících skupin české společnosti, které se k EU staví utilitárně a bez většího zájmu o další osud a politiku tohoto uskupení, do řad stále rozhodnějších odpůrců evropské unijní sounáležitosti. Zatímco před deseti lety hnutí ANO začalo radikálně měnit politické parametry domácích poměrů v České republice, po těchto volbách bude Babišovo hnutí v případě, že bude sestavovat novou vládu, již zřetelně měnit zahraniční orientaci země. Tato nová politika se bude opírat o širokou shodu, kterou Andrej Babiš v postojích vůči EU již očividně nachází spolu se stranami SPD, KSČM, Přísahou, Trikolórou, vlivnou částí ODS, Volným blokem a několika dalšími, dosud jinak bezvýznamnými uskupeními.

Dlouhodobá rezignace české společnosti na ideu férových pravidel ve veřejném a politickém životě je však skutečnou příčinou ohrožení naší prozápadní a demokratické orientace. Zrození českého oligarchy potvrzuje platnost přísloví „příležitost dělá zloděje“.

Nadcházející volby se mohou stát fakticky poslední křižovatkou, na které se česká společnost bude rozhodovat, do jaké společnosti patří. Kromě 20. století patřily naše země tisíc let k evropskému Západu a dlouhá období představovaly jeho východní periferii. Po druhé světové válce se však Češi sami rozhodli, že si zvolí život jen na periferii. Komunistický východ a okupace se staly nevyhnutelným osudem pro několik generací.