Každého, kdo má tu smůlu (nebo štěstí! – jak se na to podíváme), že je občanem Česka, a sleduje veřejné dění, musí do hloubky duše urážet, jakým to způsobem – či spíše nezpůsobem – informuje o zdraví prezidenta pán, který je za to (z veřejných prostředků) placen; a celá hradní Kancelář. „Pokud někdo na dotaz po zdraví prezidenta odpoví několika verši ze Starého zákona, a nedodá k tomu už ani slovo, je to na pár facek!“ – to neříkám já, to řekl včera (11. října 2021) – po desáté večer – v pořadu Události, komentáře v České televizi expremiér Petr Pithart. Má pravdu.
Pokud dostal někdo ten dar, že Starý zákon je pro něj slovo Boží, mrzí ho každé zneužití; Písmo svaté jsme nedostali proto, abychom se za ně schovávali, stavěli je jako zástěnu před sebe, když se nám nechce, ať již z jakéhokoliv důvodu, plnit povinnosti.
Hlavní problém ovšem není informování z Hradu o nemoci (o nemocech) našeho prezidenta, nýbrž jeho nemoc (nemoci).
Jedna věc je jasná: Miloš Zeman není T. G. Masaryk; Masaryk když byl nemocný, a to ne nějakou nemocí, která by se dala vyležet v posteli nebo odstranit chirurgickým zákrokem, nýbrž přirozenou sešlostí věkem, (i když ta se u něj dostavila o později než u M. Z.) – TAK ODSTOUPIL.
V rozhovoru pro Radio Proglas přirovnal Jiří Ovčáček současný stav prezidenta republiky k umírání svatého papeže Jana Pavla II. V jaké pozici je loajalita k zaměstnavateli a v jaké pozici je úcta ke svatým u někoho, kdo cosi takového naznačí? Svatý Jan Pavel II. se rozhodl prožít svou agonii v úřadě ; jeho nástupce Benedikt XVI., když viděl, že mu ubývá sil, podal ze svého posvátného úřadu demisi. Je úřad českého prezidenta ještě posvátnější než úřad papeže?
PŘEJEME VŠICHNI MILOŠI ZEMANOVI HODNĚ ZDRAVÍ, modlíme se za něj – ale i když se uzdraví, je jasné, že by měl ze zdravotních důvodů podat demisi.
Aby ho nemusel výkonu úřadu zbavit Parlament.