Mistrovství světa ve fotbale, nejpopulárnější hře na světě, pořádá, letos, jak známo, ropný emirát Katar na Arabském poloostrově. Země, jejíž fotbalová reprezentace se jako s rovnocennými partnery utkává s týmy na úrovni naší třetí ligy, země, jejíž klima je pro pořádání podobné soutěže krajně nevhodné, takže mistrovství se muselo z obvyklého letního termínu přesunout na listopad a na prosinec.
A hlavně: země, která teprve po přidělení mistrovství světa nastavěla potřebné (obrovské...) stadiony a hotely a další infrastrukturu. Všechno se nakonec stihlo – a Katařané jsou na to nesmírně pyšní. Nestavěli samozřejmě oni, tedy katarští občané, jichž je v zemi jen menšina nějakých tři sta tisíc z více než dvou milionů obyvatel, ale zahraniční dělníci. Přičemž skutečnost, že islám je v Kataru státní náboženství, nehrála žádnou roli: stejnému vykořisťování byli vystaveni pracovníci z muslimského Pákistánu z hinduistického Nepálu či z křesťanských Filipín; pokud chce někdo vědět, jak se stavěly egyptské pyramidy, tak tahle: v nelidském horku, s pracovní dobou od tmy do tmy, v zoufale špatném ubytování – jen mzdu, objektivně nízkou, na poměry v nejchudších zemích světa slušnou, egyptští otroci nedostávali. Ale tehdy jako dnes: mnoho jich v důsledku podmínek na stavbě zemřelo.
Katarské mistrovství světa ve fotbale je mistrovství krve a lidského utrpení. Každý na světě to ví nebo může vědět, média v nejrůznějších zemích o tom informují, i když soustavněji jenom ta na Západě, ale nic se neděje: fotbalisté hrají, fanoušci fandí, televize vysílají jeden přenos za druhým. FIFA, světová fotbalová federace, která o pořádní světové vrcholné akce v Kataru rozhodla, nechce ani iniciovat fond, ze kterého by se platilo odškodné rodinám zemřelých dělníků.
Když se řekne katar, musí se dodat čeho. Katar solidarity. Katar alespoň minimální pozornosti k utrpení druhých lidí. Kolaps humanity. Elefantiasis ziskuchtivosti. A chtivosti slávy. Na Východě i na Západě, v zemích islámu jako v zemích bez islámu, všude. Vizitka lidstva 21. století.