Nedělní mše v Brně u jezuitů. Kněz v kázání připomíná, že 17. září je výroční den, kdy v leopoldovské věznici zemřel Adolf Kajpr (nar. 5. července 1902 v Hředli na Kladensku), oblíbený kazatel, publicista a redaktor časopisu Katolík: bylo to roku 1959.Koncelebruje starý jezuita, který nedávno oslavil devadesáté páté narozeniny. Po mši se ho ptám: „A na co zemřel páter Kajpr? Přece ho nepopravili!“ „Zemřel na smích.“ „Na smích? Jak tomu mám rozumět?“ „No, byla ta povinná procházka, chodili jsme dokola po dvoře a on se najednou zhroutil. A páter Pavlík (poznámka pisatele: první legální provinciál jezuitů po listopadu 1989) a já jsme ho odnesli na marodku. Tam bylo vždycky hodně lidí, někdo vykládal vtipy a páter Kajpr se tak hlasitě smál, až dostal srdeční záchvat.“ Kolikrát už jsem to řekl nebo slyšel: „To by člověk umřel smíchy!“ Okřídlené úsloví. Ode dneška, až ho zas uslyším nebo řeknu, si při něm vzpomenu na Adolfa Kajpra.