Vážení a milí!
Posílám vám všem pozdrav a požehnání z Říma; prožíváme zde – mimo jiné – Jubileum stálých jáhnů.
Od hrobů svatých v síle Boží milosti Svatého roku vám žehná
váš
jáhen Ladislav Kinc
*
Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete, míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jako měrou měříte, takovou se zase naměří vám.“ (Lk 6, 27–38)
Šedesátý první den řádného milostiplného roku 2025. Na co soustředíme svou pozornost? Návod k správnému životu nám dávají slova dnešní úvodní modlitby do mše svaté: „Dej nám prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou a Duchem Svatým žije a kraluje navěky věků. Amen.“ Jak velmi často svoji pozornost – to znamená, to na čem nám v této chvíli záleží, čím naplňujeme čas svého pozemského života – odvádíme od toho, co je podstatné a důležité.
Prosíme Všemohoucího, aby nám dal dar poznání a plnění jeho vůle v našem životě – není nic důležitějšího. Všemohoucí Bůh to v plné míře dává každému člověku. Záleží na tom, jak nebo zda vůbec tento jeho dar přijímáme, nebo ne.
V prvním čtení (1Sam 26, 2.7–9.12–13.22–23) jsme slyšeli o tom, jak král David tento Boží dar přijal – nenechal zabít Saula, který s celou armádou chtěl zabít Davida. Celý svůj život svěřuje skrze poslušnost do prozřetelnosti Boží. Je přesvědčen, že skutečně spravedlivý je jen Hospodin, který věrnost či nevěrnost člověka vždy spravedlivě odplatí.
Proč? Protože – Hospodin je milosrdný a milostivý.
K tomu je třeba vědomí, že každý člověk je podobný Kristu, každý člověk je milované Boží dítě, jak nás o tom poučuje svatý apoštol Pavel ve druhém čtení (1Kor 15, 45–49). Jak je důležité, abychom se takovým způsobem dívali zvlášť na lidi, kteří nám nejsou sympatičtí, lezou nám na nervy, nemají nás rádi – nebo nás dokonce nenávidí a dělají nám zlé věci. V tom je klíč k přijetí a žití dnešního evangelia. Na jeho žití musí být nepředstavitelná Boží síla – ale tu nám náš milosrdný a milostivý Otec dává v Duchu Svatém skrze Syna – Ježíše Krista.
Dnes vrcholí v Římě Jubileum trvalých jáhnů. Mnozí jsou zklamáni, že s námi bude papež František jen v duchu, protože je nemocen. Tato skutečnost nám dává poznání, že vše záleží jen na Bohu, kterému sloužíme. Jeden kněz nám připomněl ve své promluvě slova svatého Ignáce: „Dělej všechno tak, jako kdyby vše záleželo jen na tobě, a důvěřuj Bohu tak, jako by všechno záleželo jen na Bohu.“
Při této pouti k hrobům apoštolů jsme navštívili tři hřbitovy, které mnohé z nás ohromily svou krásou a tím, jaký význam zde lidé péči o zemřelé věnovali a věnují. Jaký je to propastný rozdíl mezi tím, co je u nás, a tím, jak se tento vztah projevuje v Itálii, která nebyla zasažena učením odpadlého kněze Luthera a jeho žáků. Byli jsme na vesnickém hřbitově v Rieti, na největším hřbitově u baziliky svatého Vavřince v Římě a v katakombách svaté Priscily.
Ale – vede nás toto k životu podle slova, které nám dává Pán Ježíš? Ano i ne. Pokud se soustředíme jen na obdivuhodnou krásu hřbitovů, staveb a hrobů, tak ne. Ale pokud nám tato krása bude připomínat krásu věčného života, tak ano. A do této krásy máme šanci se dostat, když budeme dělat to, co Pán Ježíš po nás chce: milujte své nepřátele, dělejte jim dobro – tak, jak vám to dělám já, váš Mistr a Pán.
Na závěr citáty dvou dnešních svatých. Svatý Polykarp – mučedník z 2. století: „Oheň, kterým mně hrozíte, brzy zhasne, nikdy však nezhasne oheň věčného trestu! Osmdesát šest let sloužím Kristu, nikdy mně neublížil, zahrnoval mě dobrodiním. Jak bych se mohl rouhat svému králi, který mě vykoupil?“ Blahoslavená Rafaela z 19. století, která se snažila zachránit mravně zkažené mladé ženy, řekla jedné z nich, když ji „odměnila“ ranou do tváře: „Nezranilas mne a věř, milé dítě, že ode dneška mi budeš tím milejší.“ Tato slova vedla zkaženou dívku k celoživotní nápravě.
Všemohoucí, milostivý a milosrdný Otče, děkujeme ti za tvůj dar – milovat přátele i nepřátele. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu andělů, svatých a vysvobozených duší z očistce prosíme o to, abychom tento dar přijímali a rozmnožovali. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.