S Christnetem nepolemizuji. Ale dnes udělám výjimku. Jaksi pedagogickou výjimku... Jedná se mi o článek Víta Luštince Nechte mluvit Františka vztahující se ke kauze údajné podpory Svatého otce pro registrované svazky osob stejného pohlaví.
Rozbor bychom mohli začít už od titulku: Nechte mluvit Františka... To on někdo Svatému otci mluvit brání? Musí přijít Christnet, aby jej pustil ke slovu? Ale nechme toho a postupme dál.
Smyslem článku je zpochybnit ostudu, kterou utrpěli manipulátoři papežových slov. Nechci článek rozebírat celý, na to si opravdu nechci udělat čas, uvedu však, téměř učitelsky, několik příkladů metod Christnetu a samozřejmě nejen Christnetu.
Tak za prvé vlny a moře. Moře médií je velké, není v silách ani sebelepšího plavce přeplavat je nad každou zprávou několikrát tam a zpět, do New York Times, na tiskovku do Dublinu, do Argentiny roku 2010 a zpátky do Říma. „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne“ (srov. Mat 5, 37): co kdo řekl, co kdo napsal a zdali to řekl a napsal opravdu tak? V množství citací a odkazů se ztratí to podstatné: že došlo k hrubé manipulaci slov Svatého otce, česky řečeno k podvodu.
Jinou metodou je umné využití kondicionality. Režisér Afinejevský (Afineevsky) použil „pravděpodobně“ záznam z rok starého rozhovoru vedeného mexickou novinářkou Valentinou Alazraki... Jak si mám ověřit, jestli opravdu použil? Použil-li záznam z rok starého rozhovoru „pravděpodobně“, nic není jisté a kdoví, jak to všechno bylo... Nepolemizuje se s nesporným faktem, to by šlo těžko, ale faktum se „kondicionalizuje“.
Další metodou je otázka. Afinejevský „několikaminutovou pasáž sestříhal do několika vět“ a, cituji dále, „právě toto sestříhání klade otázku, jestli se nejedná o až příliš velký posun papežových slov...“ (Jakýkoli, nejen „až příliš velký“ posun papežových slov je ovšem nepřijatelný, to by bylo na další delší výklad o metodách Christnetu, a nejen Christnetu.) Sestříhání ve skutečnosti neklade vůbec žádnou otázku: je jasné, že vystřihnout z delšího rozhovoru několik vět, navíc z cizího rozhovoru, navíc bez odkazu ke zdroji, a spojit je tak, aby dávaly jiný než původní smysl, je hrubé porušení etiky, nejen novinářské, ale jakékoli etiky.