Dobře maskované střihy, vytváření nových kontextů a uplatnění materiálů záměrně vypuštěných při autorizaci jednoho z papežových rozhovorů – jedním slovem manipulace stojí za nejnovějším mediálním rozruchem kolem údajně nového papežova přístupu ke stejnopohlavním párům.
Dokumentární snímek rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, představený ve středu 21. října na filmovém festivalu v Římě, nese jednoslovný název „František“ a klade si za cíl představit současný pontifikát. Při práci na dokumentu získal režisér přístup k rozsáhlé vatikánské audiovizuální dokumentaci. Jak se však ukázalo, při nakládání s materiály se vzdálil novinářské a autorské etice. Poselství o změně přístupu papeže Františka k homosexuálním párům, masívně převzaté světovými médii, není totiž záznamem nové papežovy výpovědi, nýbrž montáží, ke které byl využit velmi dlouhý (téměř hodinu dvacet minut) rozhovor s mexickou novinářkou Valentinou Alazraki z května loňského roku.
Vzhledem k tomu, že mnozí interpretovali americký filmový dokument jako změnu magisteria a z takto manipulovaného snímku vyvozují závěry o novém papežově postoji, podívejme se blíže na původní kontexty pospojovaných fragmentů čtyř vět.
„Homosexuálové mají právo být v rodině. Jsou Božími dětmi a mají právo na rodinu. Nikdo nesmí být vylučován,“ zní ve filmu z papežových úst a vytváří se dvojznačný dojem, že by mohlo jít o podporu takzvaných homosexuálních manželství a adopcí dětí těmito páry. Kontext, v němž papež tuto větu vyslovil, byl však naprosto opačný. Hovořil o přijetí dětí s homosexuálními sklony v jejich rodině.
„Kdybychom se přesvědčili o tom, že jsou to Boží děti, mnohé by se změnilo. Jednou mi v letadle položili otázku – pak jsem se rozzlobil, protože jedny noviny to zveřejnily – o rodinné integraci osob s homosexuální orientací. Řekl jsem tehdy, že homosexuálové mají právo na to, aby žili v rodině a rodiče mají právo na uznání homosexuality svého dítěte. Z rodiny nelze nikoho vyhnat ani mu znemožnit existenci. Dále jsem chtěl říci, že když se u dospívajících projeví nějaká známka této orientace, je třeba vyhledat odborníka, ale namísto toho jsem užil slovo ´psychiatr´. Ony noviny pak napsaly: ´Papež posílá homosexuály za psychiatrem.´ To není pravda! Tutéž otázku mi položili ještě jednou, a já jsem zopakoval, že tito lidé jsou Boží děti, mají právo na rodinu. Vysvětlil jsem, že užití toho slova byl omyl, že jsem mínil něco jiného. Když si všimnete něčeho, co se vymyká běžnému kontextu, nezaměřujte se na ono slůvko, abyste popřeli všechno ostatní. Zdůraznil jsem, že homosexuál má právo na rodinu, což neznamená schvalování homosexuálních úkonů” – říká doslova papež v rozhovoru s Valentinou Alazraki, která dále rozvíjí téma mediálního vytrhování z kontextu a manipulativního užívání papežových výroků.
V témže rozhovoru se novinářka ptá také na jiné případy, kdy se na veřejnost dostaly výroky zdánlivě protiřečící magisteriu. Zmiňuje audienci pro španělského transsexuála a papež konstatuje, že lidé po setkání s ním často řeknou „více než jim papež pověděl.” Dodává také, že si uvědomuje riziko otevřenosti vůči všem: „Jistě, je to riziko. Všichni lidé ale jsou Boží děti, všichni jsme Boží děti. Všichni. Nemohu nikoho odepsat. Musím si dávat pozor na lidi, co hrají špinavou hru, kladou mi léčky. Ovšem nikoli odepisovat... Nemohu ani takovému člověku říci, že jeho jednání je v souladu s tím, co chce církev. To nemohu udělat. Musím ale vyslovit pravdu: ´Jsi Boží syn a jako takového tě Bůh miluje. Promluv si o tom s Bohem´“ – řekl papež František v odpovědi přesně rozlišující mezi přijetím člověka a schvalováním jeho jednání.
V novém dokumentárním snímku Jevgenije Afinejevského navazují na pasáž o právu na rodinu slova: „To co musíme vytvořit je zákon o občanském soužití (convivencia civil). Takto by homosexuálové mohli požívat zákonné krytí. Normy tohoto typu jsem hájil.“ Tato poslední pasáž se v publikované verzi rozhovoru s mexickou novinářkou neobjevuje. Buď ji vypustila sama nebo byla vypuštěna při autorizaci rozhovoru. Můžeme nicméně citovat kontext, na nějž tato slova navazovala. Valentina Alazraki připomíná, že František během svého působení v Buenos Aires bojoval proti svazkům osob stejného pohlaví a ptá se, zda papež souhlasí s míněním těch, kdo tvrdí, že po zvolení papežem se stal liberálnějším. „Odjakživa jsem hájil věrouku. Je zajímavé, že onen zákon o homosexuálním manželství – mluvit o homosexuálním manželství je ovšem rozporuplné...” – odpověděl František, avšak věta zůstává nedokončená. Je tedy zřejmé jen tolik, že se hovořilo o argentinské legislativě a že se papež vymezoval proti konceptu homosexuálního manželství.
Režisér Jevgeni Afinejevsky, sám homosexuální aktivista, vyjádřil po premiéře překvapení nad „bouří“, kterou film vyvolal. Jak sdělil americké vatikanistce Cindy Wooden, papež prý shlédl loni v srpnu třicetiminutovou ukázku z filmu (tedy zhruba jeho třetinu). O tom, že by obsahovala také inkriminované pasáže, lze vážně pochybovat.
(job)
zdroj: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=31823 – zde i odkazy ke zmiňovaným materiálům