Čas vaší svatby. Čas, ve kterém chcete začít žít jako muž a žena ve svátostném manželství. Den, který se poměrně dost dlouho klubal na svět. Čas několika hodin, do kterých jste nejen Vy, ale i Vaši příbuzní a přátelé, vložili nepředstavitelné množství času, práce, starostí, peněz.
Chtěl bych se s vámi podívat dál. Dál, než do nedělního – pro některé z přítomných bolavého a těžkého – rána. Předám Vám několik rad, které jsou důležité pro naplnění blahopřání, kterých se Vám dostane od příbuzných a hostů, během odpoledne po svatebním obědě.
V hodině výuky katechismu pro loupežníky ve věznici jsem jim položil otázku: „Pánové, co byste řekli novomanželům v kázání při svatbě?“ Až na výjimky jsou to odborníci na slovo vzatí – takřka všem jejich manželství zkrachovalo. Při prožívání trestu, který dostali jménem republiky, mají čas přemýšlet, kde se stala chyba. Někteří si dávají dobrá předsevzetí, jak to napravit. Po chvíli ticha jeden říká: „Hlavně pamatuj na 11. přikázání: Nepřechválíš.“ Druhý: „Pane kaplan, tu znáte?“ – „Neznám.“ – „Víte, které období je v manželství nejhorší?“ – „Nevím.“ – „Nejhorších je prvních sedm let, a potom každý další rok je to horší a horší.“
Manželství se uzavírá v nebi. Manželství je cesta do nebe. Smrt manželství začíná ve chvíli, kdy si člověk mylně myslí, že manželství je nebe na zemi, které nic nestojí, ono to půjde samo. Manželství je těžká práce a šanci máte jen, když tuto práci budete dělat společně, tak jako prožíváte dnešní krásný den. Ne já a ty, ale my – je napsáno už 41 roků na svatebním oznámení Zdislaviných rodičů. Jenom díky Boží milosti a díky neustálé pomoci mnoha svatých a nesvatých to přes mnoho našich manželských havárií stále platí.
A teď nevyžádané rady, které mohou v průběhu času zachránit a naplnit to, co si za chvíli slíbíte: dítě, domov, slovo.
Dítě – pokud jeden z Vás zatouží po dítěti, které je Božím požehnáním pro manžely – nesmí ten druhý říct ne. Za chvíli řeknete slovo ano na otázku: Přijmete děti od Pána Boha ochotně?
Domov – pokud se pro jednoho z Vás z velmi vážných a nepochopitelných důvodů stane místo společného bydlení neúnosné, stane se peklem, nesmí druhý říct zůstaneme tady. Stále platí dnes čtené dvakrát Boží slovo: „Proto muž opustí svého otce i svou matku a připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden člověk“ (srov. Mt 19, 3–6).
Slovo: na jedné svatbě upozornil otec mladé novomanžele na důležitost slov: „Dobrými slovy dáte vašemu manželství život. Zlými slovy můžete své manželství zabít.“
Tak jako rychle uteče čas vaší svatby, tak také rychle uteče čas vašeho společného života. Vydržte spolu – stojí to za to. Vydržte, ať to stojí, co to stojí. Moje paní doktorka mně po smrti svého manžela se slzami v očích, které byly prozářeny úsměvem, řekla: „Víš, bylo to hrozný, lezli jsme si na nervy, hádali jsme se, chtěli jsme se rozvést, ale neudělali jsme to. Dneska mně manžel velmi chybí.“
K tomu slovu povzbuzující příběh na závěr: Dědeček se s babičkou pohádali. Pohádali se tak hodně, že si babička řekla: „Už s ním do smrti nepromluvím jediné slovo!“ Druhý den dědeček na vše zapomněl, ale babička ne. Ať se snažil, jak se snažil – babička zarytě mlčela. Další den začal dědeček prohrabovat skříně a šuplíky v kredenci. Po delší době už to babička nevydržela a vykřikla: „Mohla bych vědět, co hledáš?“ Dědeček se usmál: „Bohu díky! Našel jsem to!“ – „Co?“ – „Tvůj hlas.“
Slovo je most, který spojuje lidi – s Bohem a mezi sebou. Přeji Vám spoustu dobrých slov, kterými budete plnit to, co si nyní před Bohem a námi všemi slíbíte.