Odkud se bere zlo i dobro? Dobro i zlo je v nás. Pán Ježíš ukazuje, kde se to bere – v lidském srdci. Moudrý člověk řekl: „Nic se ve světě nestane dřív, než by se to nejprve nestalo v srdci člověka." Jestliže pozorujeme kolem sebe lidskou zlobu, ztrátu autority, neúctu k životu, sobectví, strach, bezcílnost, tak je to proto, že lidské srdce ztratilo něco podstatného, bez čeho nemůže být živé a zdravé.

Co ztratil člověk? Dvě věci: za první cíl, velký a úžasný, pro který se vyplatí namáhat, zápasit, běžet životem; za druhé ztratil instruktáž, návod, pomocí kterého dosáhne stanoveného cíle. Co je cílem člověka, po čem toužím? Toužíme a přejeme si, abychom byli šťastní. Máte auto, dům, peníze, ženu, manžela, děti… a nejste šťastní. Štěstí je tím dobrem, které není okolo nás, ale v nás. Tři věci činí člověka šťastným: život, pravda a láska. Život, který není o pět minut delší, ale věčně trvající život, život bez vrásek, stáří a bolestí; pravda, která se nemění ze dne na den, ale která je neměnná a svrchovaná; láska, která se nezvrtne na nenávist a která nevyprchá, ale je čistá a má v sobě moc a sílu. Tím věčně trvajícím životem, plnou pravdou a čistou láskou je Bůh. To je jeho definice. On je vrcholným štěstím, a cílem našeho života. A jestliže pozorujeme okolo sebe nenávist či nenávist v sobě, jestliže pozorujeme bezcharakternost, rozbroje a nevlídnost, je to proto, že člověk ztratil Boha. Šťastní jsou ti, co kráčejí podle Hospodinova zákona. Šťastní jsou ti, kteří svým srdcem hledají jeho vůli. Jestliže člověk dodržuje Hospodinův zákon, dosáhne cíle a bude šťastný. A ten zákon, návod zní: milovat budeš Boha nade všecko a bližního jako sebe samého.

Dva manželé chtěli oslavit stříbrné výročí svatby. Rozposílali pozvánky. Pozvali svoje svědky, s kterými se od svatby neviděli, pozvali staré známé, se kterými se za dvacet pět roků nepotkali, a pozvali i kněze, který je tehdy oddával. Všichni přišli přesně a všechny vítal jubilant. Ptali se ho: „Kde máš ženu?" - „Za chvíli přijde, ještě si upravuje účes." A po chvíli, kdy se už začínala ozývat netrpělivost, se otevřely dveře. Na invalidním vozíku vjíždí žena. „Kdy se jí to stalo?" ptali se. A manžel se rozhovořil: „Hned po svatbě jsme byli na svatební cestě. Jeli jsme v autobuse, který havaroval. Od té doby je moje manželka na vozíku.“ A ona dodala: „A od té doby se o mě můj manžel příkladně stará.“

Bože Otče v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, sv. Josefa, svatého Jana Křtitele tě prosíme – buď naší cestou, pravdou, životem a láskou, aby bylo naše srdce naplněné tebou a abychom byli věčně šťastní.