Všechno, co zásadně ovlivňuje důležité záležitosti našeho života (v životě dětí rodiče nesou za to zodpovědnost), souvisí s vírou.
22. srpen je den, kdy si připomínáme Matku Boží a matku nás všech – Pannu Marii, jako Královnu nebe a země. V této souvislosti si připomeňme, že každý z nás byl hned po přijetí svátosti křtu pomazán posvátným olejem – křižmem – na znamení našeho připojení k Pánu Ježíši Kristu – Knězi, Proroku a Králi. Patříme do Božího království. A máme toto království budovat, přispívat k jeho růstu – to je hlavní úkol našeho života.
Jak vnímám slova Jozua z prvního čtení? „Já a moje rodina budeme sloužit Hospodinu! (Joz 24,15b).“ Kolik nás dnešních křesťanů – otců – může toto veřejně a nahlas vyslovit? Pokud budeme pravdiví, tak ani pomyslet... Záležitosti spojené s praktikováním víry v rodinách byly předány nebo převzaty přezaměstnanými ženami, které často nadřazují materiální a pomíjivé hodnoty nad věčné. Nevěříte? Otevřete oči a podívejte se kolem sebe.
Jedna žena se mně svěřila s nejhorším zážitkem z dovolené. Asi to předem netušili, ale ocitli se s manželem uprostřed početné skupiny muslimů. Přišel signál a všichni muži – bez ohledu na to, co právě dělali – položili na zem své modlitební koberečky – padli na kolena a modlili se – uctívali Alláha. Pětkrát za den. „Pane kaplane, ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mě běhá mráz po zádech.“
Co se děje v našich farnostech, co děláme my, kteří jsme vnímáni jako věřící (nebo dokonce silně věřící), ve chvíli, kdy třikrát denně nás zvon svým hlasem volá k modlitbě? Kdo z nás se přežehná křížem a pozdraví Pána Ježíše, který je stále přítomen ve svatostánku, když jde kolem  zamčeného a často celý den znepřístupněného kostela? Jak se projevuje v mém nitru a navenek moje víra?
Naše rozjímání zakončím slovy učitele Církve, učitele víry – svatého Augustina. Na jeho svátek – dá-li Pán Bůh – zakončíme pěší pouť vděčnosti za víru na Velehrad. Je to pádná odpověď víry génia, kterému vyprosila víru jeho maminka svatá Monika svými slzami. Je to pádná odpověď na častou omluvu a výmluvu: „Je zlá doba.“
„Nemáme reptat. Co nás nyní postihuje, čím by netrpěli i naši předkové? Prý to bylo dříve lepší! Považuješ dřívější časy za lepší, protože ti nepatří. Jsi-li zbaven kletby, věříš-li v Božího Syna, znáš-li svatá Písma, byl-li jsi v nich vychován – jak si můžeš myslet, že Adam a tvoji rodiče žili v lepší době? Od Adama do dneška – práce, pot, trní a bodláčí. Zapomněls na potopu, války, hlad. Nechvěješ se hrůzou? Měli bychom tedy spíše děkovat za dobu, ve které žijeme, než na ni reptat.“
Všemohoucí Otče, v Duchu Svatém děkujeme za dar víry. Prosíme, na přímluvu Panny Marie Královny, svatých – Josefa, Augustina a Moniky, vyslyš nás, když vedeni apoštoly voláme: „Dej nám více víry.“ Skrze Krista našeho Pána. Amen.