Dnešní Boží slovo (1 Kál 19,16b.19–21; Gal 5, 1.13–18; Lk 9,51–62) je (mimo jiné) o povolání ke svobodě víry, ke svobodě pastýřské (duchovní) služby a ke svobodě Božích dětí.
Nepřítel se snaží toto povolání ke svobodě zničit – třeba tím, že představuje cestu víry a svobody jako život, kdy stále něco (nepříjemného) musíš a něco (příjemného) nesmíš. A u mnoha lidí, ne-li u většiny se mu to daří. Došlo to tak daleko, že jeden kněz, povolaný k hlásání svobody, navrhuje církvi, aby v zájmu získání nových členů zrušila povinnosti, uvolnila morální pravidla a zavedla to, co je populární a co lidi baví. Je to stále stejná písnička – už od stvoření světa – člověk si udělá sám svými silami nebe na zemi. Má to ovšem jeden podstatný háček – je to jen na dobu určitou – nejdéle do smrti… A co potom?
Jediné nebe na zemi spočívá v plnění Boží vůle. A ta je v mnoha věcech naprosto jednoduchá a jasná: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebi.“ Jinak a stejně řečeno – buďte svatí. Svatost na jedné straně padá z nebe – milostí Boží pro člověka, ale také se o svatost člověk musí snažit.
Pro povzbuzení dva z mnoha příkladů: Ve středu předá otec biskup Vojtěch správu Brněnské diecéze svému nástupci – otci biskupovi Pavlovi. U Panny Marie na Vranově u Brna se v rámci dne modliteb za posvěcení kněží loučil se svými spolupracovníky – kněžími a jáhny. Přitom se podělil o vzpomínku na vznik svého povolání. Když ho maminka nosila pod srdcem, tak snila o tom, že by – pokud to bude chlapec – mohl být architekt. Na pouti na Vranov, když klečela před svatostánkem, dívala se na milostnou sošku Panny Marie a v té chvíli se dítě poprvé pohnulo v jejím lůně, ji napadlo – asi to bude kněz… Nikdy to svému synovi neřekla – až se knězem stal. Potom se otec biskup zeptal nás, kdo ví, že jeho povolání k duchovnímu stavu má něco společného s Pannou Marií Vranovskou – a napočítal nás asi třicet pět. Vzpomněl jsem si na slova bývalého vranovského faráře, P. Oldřicha, který stále a neúnavně připomínal poutníkům na Vranově: „Budete mít tolik a takové kněze, kolik a jaké si zde u nohou Matky Boží vyprosíte.“
Druhý příklad je z kalendáře – na dnešní den připadá připomínka svatého Josefa Marii Escrivá de Balaguer. Ve dvou letech vážně onemocněl a rodiče ho zasvětili Panně Marii. Poprvé pocítil touhu po kněžství, když uviděl stopu bosého karmelitána ve sněhu. Stal se knězem a pokračoval ve studiu. Po prosbách o poznání Boží vůle uslyšel znít zvony ke cti andělů 2. 10. 1928. Josef Escrivá jakoby viděl, co po něm Bůh žádá: „Lidem všech společenských tříd umožnit beze změn v jejich dosavadní práci, uprostřed světa, cestu svatosti s apoštolským působením. Aby obyčejní lidé se snažili posvětit svou každodenní práci i svůj rodinný život..“ S velkou horlivostí se bez prostředků pustil do tohoto díla. Když se ho pak přítel zeptal, co dělá dílo Boží, byl mu jasný i jeho název: Dílo Boží – Opus Dei. Připravoval všude ve společnosti lidi k „oblažujícímu setkání s Ježíšem Kristem v zaměstnáních všedního dne“.
Všemohoucí Bože Otče, v Duchu Svatém děkujeme za dar svobody budovat tvé království. Na přímluvu Panny Marie nám dej více víry. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.