Kolem sebe často vidíme ŠÍBRA.
ŠÍBR je aktivní.
Rád podává lidem ruku.
A usmívá se.

Když jde o jeho vlastní prospěch, nemá ŠÍBR zábrany. Hrabe pod sebe zcela bezostyšně – a bývá v tom úspěšný. Umí si najít spoustu cestiček – ale žádnou cestu.
Je především mistr drobných fint a podrazů. Denně nás udivuje novými a novými důkazy toho, jak široká je hranice mezi dobrým a zlým, mezi poctivostí a nepoctivostí; po této hranici se pohybuje zcela suverénně, je na ní jako doma.

V podkuřování těm, kdo jsou nad ním, je ŠÍBR uměřený. A fouká-li vítr, je raději druhý než první, lépe se cítí, má-li před sebou něčí široká záda. Přes tato záda ovšem stále vykukuje a dává najevo, že ten silnější a schopnější je vlastně on.
Pokud jde o jeho inteligenci, bývá ŠÍBR zpravidla na takové střední úrovni: nebývá to člověk ani z těch nejinteligentnějších, ani vysloveně hloupý.
Nikdy neudělá skutečně velkou kariéru.
ŠÍBR je člověk středu a středních poloh.
ŠÍBR není označení pro ty největší darebáky, gaunery, lumpy či politiky. Na tu nejvyšší úroveň (v čemkoliv) ŠÍBR nedosáhne: chybí mu k tomu inteligence a velkorysá schopnost riskovat.
Riziko je vůbec jeho největší nepřítel, vyhýbá se mu, jak jen může – jeho cílem je život bez rizika. Ale druhé lidi, kteří riskují, má ŠÍBR rád, baví se jimi, rád sleduje jejich počiny, úspěchy i neúspěchy a docela jim fandí – jako divák při cirkusovém představení. Něco jiného ovšem je, kdyby svým riskováním ohrožovali i jeho samotného.
Pokud se pohybuje v oblasti umění, nikdy není skutečně úspěšný a slavný – ale docela dobře se uměním živí.
Je-li to kněz, posiluje víru těch, kdo jsou silní a dokážou rozlišit lidskou a Boží stránku církve; likviduje však víru v srdcích všech ostatních.

ŠÍBR dokáže být i obětavý, pokud ovšem z toho, že pomůže, plyne i jemu nějaký prospěch; leckdy mu stačí dobrá pověst.
Má rád drobné radosti života: nevadí mu nepodkuřování a blbé lichocení, jen se při něm mile usmívá. Má rád svůj přehledný okruh, v němž je králem. (Ale králem ve skutečnosti není, byť si tak připadá.)
Má rád svoji rodinu, není to přítel velkých milostných dobrodružství; rodina musí ovšem šlapat po jeho, poslouchat ho a sloužit mu; za to ji uživí a zabezpečí.

Pokud se pokusí něco zařídit nebo zorganizovat (mívá takové záchvaty), zpravidla to dobře nedopadne a někdy za sebou zanechá skutečnou spoušť. Jeho selhávání ve funkci organizátora je až nepochopitelné, uvážíme-li, jak je vynalézavý a chytrý při hrabání pod sebe.
Každá lidská společnost je úspěšná nebo neúspěšná podle toho, kolik má ve svých řadách ŠÍBRŮ.