Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna.

Tak žijeme, tak tady.
S praporem neklidu,
vyztuženým,
aby se ani nehnul.
Letadla brousí břichem o zem.
Elektřina nám zpívá
nelidským hlasem.

Tak, tak žijeme, tak tady.
S rukama roztaženýma,
ale nevíme,
zda s gestem
sebeobrany, modlitby či agrese.

S rozpuštěnými vlasy.
S kamenem úrazu
vybroušeným do prstýnku,
který je současně k rozvodu,
zásnubám i svatbě.
A novému rozvodu.
Loď s milionem kompasů.
Pojď, stačí si jen vybrat,
je to tvoje právo! Každý směr
je přece správný směr –