Češi nemají rádi samostatnost, i když říkají opak, neradi zodpovídají za svůj osud – to nikdy nevede k dobrému (tak je to naučily dějiny); lépe je přimknout se k někomu mocnému, ať již v zahraniční politice (jako byl kult Ruska před vznikem novodobé státní samostatnosti, vliv Francie po něm, Sovětský svaz po druhé světové válce...); tohle sice taky nevedlo k ničemu dobrému – jenže na některá poučení z vlastních dějin Češi slyší, a na jiná nikoli. Máme docela zvláštní povahu.
A asimilovaní cizinci, kteří se ovšem vždy sami prezentují jako ti nejlepší Češi, bývají také pro nás těmi nejdůvěryhodnějšími v domácí politice (jako se ovce při ohrožení shluknou – ne kolem beranů, nýbrž kolem koz, jsou-li nablízku nějaké). Jen se podívejme. Na začátku je Sámo, první historií jmenovitě doložený vladař Slovanů na našem území, dozajista Germán jak poleno; dále přes spornou etnicitu posledních Přemyslovců, v jejichž žilách už kolovalo víc cizí než domácí krve, po Lucemburka Karla IV. A ať to vezmeme jakkoli (to nemusíme ani věřit různým v současné době prohlašovaným fantasmagoriím), obnovitel české státní suverenity T. G. Masaryk rozhodně nebyl žádný etnický Čech: jeho maminka, i když se jmenovala Machaczek, byla Němka („to ani nemůže být české matky syn,“ útočil na Masaryka v době rukopisných bojů dobře informovaný publicista...) a jeho otec Slovák, věříme-li matrice, anebo rakouský žid, zaměstnavatel jeho matky, věříme-li pověstem a logickým souvislostem... Ale od těchto poznámek, které jsou možná až příliš „slovem do rvačky“, zpátky k letošním krajským volbám.
Andrej Babiš si sice platí učitele češtiny a zlepšuje se v jazyce, ale Čech to zcela určitě není. Jeho nástup k moci je ovšem úžasný: od časů, kdy v prvních volbách, kde kandidoval, nezískal ani jeden mandát, po poslední poslanecké volby, kdy prohlásil svůj spolek za hnutí pravého středu a přebral pravicovým stranám podstatnou část jejich elektorátu, po právě skončené krajské volby, kdy podobně naložil i s českou levicí... Mohou si sociální demokraté a komunisti lámat hlavu, jaká že je příčina jejich obrovské volební ztráty: příčina je jen jedna – Andrej Babiš!
Štěstí, že dnes není ve střední Evropě možný zrod nové naprosto totalitní diktatury: jinak Andrej Babiš by na to měl: žaludek i prvotní podporu většiny lidí (která je pro zrod diktatury nezbytná). Velká část národa odprava doleva zatím Andreji Babišovi věří. Tento bývalý estébák, privatizační podvodník a ekonomický všežravec dnes může dělat a říkat cokoli, národ to akceptuje. Skandály neúčinkují. Národ v Babišovi ctí a cítí rozeného lídra, spadlého pro nás z nebe.
Zatím tedy Babiš jen roste a roste. Ovšem nemusí to tak být navždy; a protože moc je droga, už teď se děsím toho, co nastane, až bude Andrej Babiš svou politickou moc ztrácet: to nebudou hezké věci.