Původně jsem to ani komentovat nechtěl. Když se v mediosféře kolem tragické události na Filozofické fakultě v Praze prosadilo decentní mlčení o osobě pachatele, našel si bulvární způsob myšlení nový cíl, a tím se stal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka; nezrušil vánoční večírek svého úřadu, svolaný právě na dobu vraždění na fakultě (ale, mimochodem, byl to snad jediný vánoční večírek konaný v tuto dobu v Praze?). A nejen to, když šéf rezortu z večírku v 21 hodin odešel na mimořádné zasedání vlády (kde mimo jiné přijal rozhodnutí o vyhlášení státního smutku na pozítří), večírek na ministerstvu dál pokračoval. A ministr se na něj po skončení vládního zasedání ještě vrátil, aby tam vydržel večírkovat až do půl čtvrté ráno… To vše se veřejnost dovídala postupně a ministr – jak to říct decentně – přitom několikrát následně opravoval svá předchozí vyjádření… Summa summarum tedy opravdu nic pěkného – a tedy dobrý důvod pro odpůrce vlády pustit se do ministra. A odpůrci vlády ze všech stran a směrů si to opravdu užívají – hurá na něj, bijte ho! Ale když jsem se také dočetl, že Marian Jurečka „padl na morální dno“ – řekl jsem si, že je to už příliš. Kde leží morální dno? Nebyl to přece Marian Jurečka, kdo vraždil na Filozofické fakultě.

A mluví-li se kriticky o ministrovi, tak je hned vzápětí řeč o čem? No o jeho rezignaci přece!

Ale je Jurečkovo popsané jednání důvodem k rezignaci? Myslím si, že není.

Nebylo by podle mě nic rozumného právě v těchto dnech a týdnech destabilizovat Ministerstvo práce a sociálních věcí a rozkolísat politickou scénu hledáním nového ministra. Podržet Jurečku tak není od Petra Fialy „zbabělé“, jak jsem se také kdesi dočetl – naopak, když už hovoříme o odvaze, spíše vyžaduje určitou kuráž neotočit se jako korouhvička podle právě převládajícího větru.

Mariana Jurečku jistě nelze nijak omlouvat. Jistě je způsob, jak prožil odpoledne a večer 21. prosince projevem mimořádné tuposti & necitlivosti.

A Jurečka také projevil na předsedu vládní strany až neuvěřitelnou politickou nechápavost – kdyby měl aspoň minimální politický smysl, musel by si s rychlostí blesku na prstech jedné ruky spočítat, že takové rozhodnutí, jako je pokračovat ve večírku, mu neprojde, že političtí supi se na něj slétnou a budou volat po jeho krvi a že to nejblbější, co může dál dělat, je začít mlžit, měnit výpovědi – a vůbec přistoupit na debatu, v kolik hodin a kolik minut se o vraždění na fakultě dověděl a kolik minut mu trvalo, než to pochopil.

Nakonec tlak politiků, novinářů i veřejnosti Mariana Jurečku donutil k prohlášení, že „zvažuje rezignaci“; všichni víme, že když politik řekne, že něco „zvažuje“, sděluje nám tím, že to neudělá...

Dodal bych k tomu ještě, že preference KDU-ČSL kvůli tomu, co se stalo, určitě nevzrostou.