Vzpamatoval se už někdo z čtvrteční tragédie na pražské Filozofické fakultě? Já ne.

Jak na celou tu hrůzu reagovat? Především rozhodnutím, že tuto tragédii poneseme důstojně.

Z těch, kdo za epidemie tak dobře rozuměli všemu okolo covidu, se nyní stávají přes noc bezpečnostní odborníci. A zahraniční organizátoři neklidu a zmatku už drží kanystry v rukou a přilévají zemního oleje do ohně.

Držitelé veřejných funkcí jsou pod tlakem, aby přijali nějaká opatření, aby něco dělali. Jak? A co? Třeba nastavět do všech vstupů všech škol bezpečnostní rámy?

Nikdy se přece nedá na sto procent zabránit řádění pachatele bez jakékoli trestní minulosti, který nadto prošel všemi procedurami (a ty jsou u nás v Česku přísné) jež předcházejí možnosti legálně držet zbraň.

Jak správně řekl v České televizi krátce po tragédii bezpečnostní analytik Otakar Foltýn: „Kdyby už teď byly na Filozofické fakultě bezpečnostní rámy, ten, kdo byl rozhodnut zabíjet, by šel na Staroměstské náměstí a zabil tam ještě více lidí.“

Nevím, co se ještě objeví v příštích dnech. Volá se třeba po zavedení bezpečnostních rámů u vstupů do škol – pokud by stačil vstup na nějakou kartu, tak to by tomuto zločinu nezabránilo; pokud by měl být každý, i student i učitel, který vstupuje na fakultu, kontrolován jako u soudu nebo na letišti, úplně by to zrušilo výuku...

Nejde o problém bezpečnostní, nýbrž duševní a mravní.