Dlouho jsem to v sobě tutlal, ale teď to konečně může ven. Nikdy jsem nesouhlasil s tím, že mám modré oči a že mi padají vlasy. Nesouhlasím ani s tím, že mám velké břicho a že měřím 180 centimetrů. Nesouhlasím s tím, že nemám vyrýsované svaly a nesouhlasím s tím, že vypadám jako na fotce z občanského průkazu. A když na to přijde, nesouhlasím ani s tím, že mám takové otisky prstů, jaké mám. Nesouhlasím, protestuji a žádám, abych se jmenoval jinak a aby nebyli mými rodiči moji rodiče. Ať všichni říkají, že se jmenuji Napoleon, protože to tak chci a uráží mě, když mě někteří oslovují jinak. Nesouhlasím a doufám, že zákony mé země mi vyjdou vstříc tak, jako teď vyšly zákony Německa vstříc jeho občanům tím, že ti mohou mít pohlaví, jaké chtějí. Doufám, že to nebude trvat dlouho a já se dočkám, že budu moci být tím, kým být chci, abych si to mohl ještě užít. Připomínám ale, že zásadně nesouhlasím s tím, že umřu.