Premiér Slovenské republiky Robert Fico, před třemi týdny těžce zraněný několika střelami atentátníka, dnes poprvé oslovil veřejnost v krátkém videoposelství. To už je samo o sobě obdivuhodné – po tak krátké době a po tak vážném zranění. A již za necelý měsíc, jak uvedl, jistě ne bez konzultace s lékaři, se předseda slovenské vlády chce opět ujmout svých pracovních povinností.
Co vlastně Robert Fico řekl slovenskému národu – a celé světové veřejnosti? Začal něčím, co je ještě víc hodno obdivu než jeho síla a vitalita: slovy odpuštění. Odpuštění pro atentátníka.
Ale – a to mně skutečně vyděsilo – vůbec ne slovy odpuštění pro politické oponenty doma i v zahraničí. Odpuštění pro pachatele atentátu zaznělo, jak se zdálo, jen proto, aby mohli být obviněni ti, kdo, aspoň podle Fica, stáli za atentátníkem, a tedy byli vlastními pachateli atentátu: opoziční politici a vládu kritizující, neposlušná média. Pachatel podle premiéra nebyl žádný osamělý střelec – ačkoli pro jeho přímé spojení s opozicí nebo snad dokonce pro jeho řízení a ovládání opozicí nejsou důkazy (a ani Fico žádné neuvedl).
Jestliže všichni rozumní lidé počínaje prezidentkou Zuzanou Čaputovou volají po usmíření na slovenské politické scéně a k návratu od spílání a hecování k argumentům a diskusi, Fico, sotva trochu zotavený z atentátu, dal jasně najevo, že si žádné usmíření nepřeje.