Bylo, nebylo – tedy bohužel pro nás spíše bylo a bude – za devatero horami, v končinách chladných u moře Severního. Jeden muž se choval hrubě k ženám, a to způsobem, který je podle zákona trestán dlouholetým vězením. Než však měl ten násilník nastoupit do vězení, z důvodů rozumem pochopitelných do vězení mužského, rozvzpomněl se, že v té zemi vládnou lidé tak hloupí, že nedokážou rozeznat muže od ženy. Podle zvláštní teorie těch divných lidí ve vládě totiž je pohlaví věcí pocitu, nikoliv fyzické danosti, a pocity, jak známo, nelze dokázat ani vyvrátit. Že tito divní lidé ve vládě nedávali moc pozor ve škole, když se probíraly chromozomy X a Y, asi není třeba zdůrazňovat. I rozvzpomněl se odsouzený násilník, že si pro své zločiny vybral nejlepší zemi na světě, a druhého dne se probudil s pocitem, že je žena, a zažádal o zařazení do ženské věznice. Po velkých protestech (zajisté i z ženského vězení) mu tento úskok nevyšel. Nicméně jeho krok měl nečekanou dohru. Hlava divných lidí, premiérka té země nedokázala opakovaně odpovědět na jednoduchou otázku, jestli je násilník muž, nebo žena. Mít premiérku, která nezvládne odpovědět na otázku, kterou by zvládlo pětileté dítě, nechce asi nikdo, a dotyčná dáma se nakonec musela nejen z tohoto důvodu poroučet z úřadu. Divné zákony divných lidí však zůstaly v platnosti a začaly se šířit.
Tak třeba ve Španělsku – tam vojáci zjistili, že když budou mít pocit, že jsou ženy, tak budou mít vyšší plat, vyšší důchod a lepší ubytování. A to si, považte, ani nemusí měnit jméno, natož holit plnovous. Stačí své pocity sdělit úředníkovi. V Německu už mají tento výdobytek také – jednou za rok můžete sdělit své pocity úředníkovi a on vám změní pohlaví – tedy v dokumentech, ne doopravdy. Zkrátka pocit vládne světu, a chcete-li do dámských šaten, sprch či věznice, víte, jak se máte cítit.
A protože divných lidí je i u nás dost, náš Ústavní soud rozhodl, že výdobytky Německa, Skotska i Španělska musí mít také, a přikázal, aby pocity vládly i u nás, protože biologie už dávno světu nevládne, a když soudruzi v Sovětském svaze, neblahé paměti, rozdojili kozla, proč by soudruzi z českého Ústavního soudu nedokázali podobné zázraky s člověkem.
A do toho všeho zmaru rozumu a popírání vědy přichází - jako deus ex machina – záchrana z míst nečekaných, přesto však v jistém smyslu nejvyšších: předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová si od české vlády vyžádá dva kandidáty do komise – MUŽE A ŽENU. A v tuto chvíli předseda české vlády a nominální konzervativec Petr Fiala nevyužije nahrávky na smeč a neotáže se v Bruselu na to nejdůležitější: JAKÝ JE ROZDÍL MEZI MUŽEM A ŽENOU?!
A tak Petr Fiala propásl příležitost mluvit a my teď nemáme oficiální, Bruselem stvrzenou definici muže a ženy. Škoda!
Ať už by z kanceláře Ursuly von der Leyenové přišlo cokoliv, bylo by nám to vhod a možná bychom si s tím užili hodně legrace – tak jako v těch končinách chladných, u moře Severního.