Úvodní ceremoniál olympijských her v Paříži jsem neviděl (popravdě řečeno: ani mě nenapadlo, že bych se na něj měl dívat).

Takže o něm nemohu říct nic.

Zato uniknout polemickým ohlasům na úvodní olympijské mecheche, to už nebylo možné. Takže – takže mohu jen zakroutit hlavou například nad tím, že kankán, jistě perlu svého kulturního dědictví, Francouzi nezařadili mezi olympijské disciplíny (Mezinárodní olympijský výbor by jim v tom jistě vyšel vstříc, aspoň pro tuto olympiádu), ale předvedli ho jen jako součást úvodního ceremoniálu. Prý, to jsem se také dočetl, jsou to první olympijské hry, kde nastala úplná rovnost mezi sportovci (muži) a sportovkyněmi – takže kdyby kankán zařadili mezi olympijské sporty, museli by asi zavést i kankán mužů, od čehož nás ochraňuj sám bůh Dionýsos – známý antický sportovec a prý také jeden z hrdinů pařížského zahájení...

Ani o scéně, kterou si křesťané po celém světě, od hostitelské Francie přes Německo, Maltu a USA až po Japonsko, včetně mnoha biskupů, s bolestí vyložili jako urážku křesťanství (byť tvůrcové následně takový záměr popírali) nic říct nemohu, protože ani tu jsem neviděl – a opravdu nechci dohledávat si ji na internetu… Proč taky?

Ale protikřesťanských motivů, aspoň podle toho, co jsem se dočetl, bylo na zahájení víc. Tak proč ve výběru slavných Francouzek, které přispěly k pozvednutí úlohy žen ve společnosti, jak byly při zahájení prezentovány, chyběla Jana z Arku. Jen z nenávisti k církvi?

Nečetl jsem žádné české polemické reakce z katolické strany (byly na webech, které pravidelně nesleduji), takže i zde mohu psát jen ohlas z ohlasu: dostihly mě totiž polemické reakce v mainstreamových médiích na tuto křesťanskou polemiku. A nestačil jsem se divit, jak velký comming out dosud skrytých a neznámých špičkových teologů najednou nastal.

Třeba takový Jan Štern, abych uvedl aspoň jedno jméno. Mohl klidně poctivě polemizovat ze své pozice praktikujícího neznaboha, ale ne, chtěl se předvést coby teolog a mystik: přesně ví, co je správné křesťanství, a co není správné křesťanství, a přesně nám, křesťanům, říká, co máme dělat, jak máme mluvit a snad i to, co si smíme myslet... Ne, nemám ani zde nejmenší chuť polemizovat. Jen bych rád autorovi vzkázal, ať se drží toho, o čem něco ví. Jistě, nebude toho mnoho, ale na rozdíl od křesťanství aspoň něco.