Pády zvláště krutých a brutálních (a právě proto zdánlivě pevných) režimů bývají náhlé a rychlé; právě tak se zhroutil v těchto dnech i režim krvavého diktátora Bašára Asada v Sýrii, k odchodu jeho režimu ze scény po 24 letech vlády stačily necelé dva týdny...
Sýrie je arabská země, která má nejen velikou křesťanskou minulost, ale i významnou současnou křesťanskou minoritu; proto myslím není bez významu, že krvavý Asadův režim se zhroutil právě v den neposkvrněného početí Panny Marie.
Íránský režim, Asadův spojenec, vyslal nejdřív do bojů z Libanonu jednotky izraelskými útoky oslabeného hnutí Hizballáh, které, jak známo, ovládá – ale pak je stáhl. Do bojů zasáhlo i ruské letectvo (Rusko má v Sýrii dvě velké základny – a povstalci žádné letectvo neměli), ale Moskva velmi brzy vyhodnotila situaci tak, že jí nestojí za to zaplést se do další dlouhé války, a nechala událostem volný průběh. Kéž by se tak chovala i jinde!
V tuto chvíli není jasné, jaký je osud samotného diktátora Asada, zda uprchl – a kam. Ale symbolem definitivnosti jeho pádu – i v Libyi a v Iráku tomu bylo – je vyrabování diktátorova paláce nadšenými – a současně rozhořčenými – davy... Předání moci je ale nyní klidné, v samotném hlavním městě Damašku můžeme mluvit dokonce o jakési syrské verzi sametové revoluce: vězení se otevřela, ale dosavadní premiér zůstává zatím ve funkci, ministr památek vyzývá úředníky, aby se vrátili do práce, lidé jásají v ulicích a dopravní policie řídí dopravu... 
Dlouhé roky bojů ovšem Sýrii zdevastovaly, a to tak, že my v (zatím) klidné střední Evropě si to ani neumíme představit. Zahynulo na půl milionu lidí, odešlo 12 milionů uprchlíků, což je polovina obyvatel země, a mnozí z nich se nyní budou chtít vrátit.
Síly, které se nyní chopily moci, včetně jejich vůdce Abú Mohamada Džuláního, mají – přinejmenším zčásti – drsnou islamistickou minulost, ale nyní se vyjadřují ve prospěch pluralitní a svobodné Sýrie; proto jsou reakce jak Syřanů samých, tak světových politiků až překvapivě jednotné: opatrný optimismus.
Syrská mocenská šachovnice je ale nesmírně složitá, a vlastně se ani nedá zjednodušeně označit jako šachovnice... Takže ještě uvidíme.