„Že snižuju boha na atribut národnosti?“ vykřikl Šatov. „Naopak, povznáším národ k bohu. A bylo to vůbec někdy jinak? /.../ Jestli veliký národ nevěří, že v něm jediném je pravda (právě v něm a výhradně v něm) jestli nevěří, že on jediný je schopen a povolán všechny vzkřísit a spasit svou pravdou, rázem přestává být velikým národem a rázem se proměňuje v etnografický materiál, a ne ve veliký národ. Opravdu veliký národ se nikdy nespokojí s druhořadou úlohou mezi lidstvem, ba ani ne s prvořadou, ale rozhodně a výhradně musí mít úlohu vedoucí. Kdo té víry pozbývají, nejsou už národem. /.../ Jediný národ ztělesňující božské poslání je národ ruský, a... a… a snad, snad mě nakonec nepovažujete za takového blbce, Stavrogine,“ rozkřikl se najednou divoce, „který už ani nerozezná, jestli jsou jeho slova v dané chvíli nějaká omšelá stará hatlanina, omletá ve všech moskevských slavjanofilských mlýnech, anebo úplně nové slovo, poslední slovo, jediné slovo probuzení a obrody a...“
Fjodor Michailovič Dostojevskij: Běsi. Přeložili Taťána Hašková a Jaroslav Hulák, Odeon Praha, 1987