Dobrý den,
dovolte mi, abych vám všem poděkovala za mimořádnou podporu, za ohlas na průběh inaugurace prezidenta republiky.
Napsaly mi stovky lidí a při četbě těchto ohlasů, jsem byla velmi často dojatá. Píšete mi o svém pohledu na dění v naší zemi. Mnozí z vás, lidé zhruba mého věku, ztratili velkou část života v totalitním komunistickém režimu. Nemohli si zvolit svou vlastní cestu i s riziky, ztrátami či zisky, které přináší rozhodování a život v normálním svobodném světě. Rok 1989 pro ně stále znamená mezník, který přinesl naději, že alespoň část svých dospělých let prožijí jinak. Někdo uspěl více, někdo méně. Měnili svou práci, pomáhali obnově soukromého podnikání a také se pustili – slovy Ferdinanda Peroutky – do budování státu. Vzali na sebe obrovský úkol. Obrodit naši společnost, měnit tvář i život v našich obcích a městech.
Vzpomínám si, jak jsem se i já postavila na vlastní nohy a otevřela si knihkupectví. Ve 40 letech jsem se jako statisíce dalších lidí pustila do podnikání. Byl to skok do neznáma, vše se rodilo, učili jsme se za chodu, metodou pokus–omyl.
V roce 1994 jsem uspěla v komunálních volbách, stala se radní ve Žďáře nad Sázavou a byla to další náročná škola. Podobně se do politiky vrhly tisíce lidí. Přes řadu věcí, které se nepovedly, vedlo jejich úsilí k tomu, že žijeme v zemi s obnoveným soukromým vlastnictvím, fungujícími obcemi a městy. Ti, kteří tuto práci dělali, věděli, že její největší plody budou sklízet až jejich děti. A to byla nejkrásnější motivace.
Dnes jsou právě tito lidé hodně zklamaní. Obávají se o to, zda jejich dětem a vnukům nehrozí návrat do časů, z nichž jsme se s tak obrovským úsilím tři desetiletí vymaňovali. Zestárli a jsou smutní. To mi v uplynulých dnech napsala spousta z vás.
Ozvali se také ti, o které se jejich rodiče a prarodiče bojí. Přišlo mi obrovské množství ohlasů od mladých lidí, kteří vědí, že se hraje o jejich budoucnost, a jsou připraveni něco dělat. Píšu to i jako vzkaz a povzbuzení těm z vás, kteří jsou z vývoje v naší zemi velmi zneklidněni. Vůle nedat se, nepřihlížet pasivně nebezpečím, která ohrožují svobodný prostor jednotlivce a demokratický chod společnosti, je veliká. Určitě se projeví i konkrétními kroky nastupující generace.
Nebude to snadné, protože jsme nebezpečně rozděleni. Ostatně, to je největší vina současné hlavy státu, za to nese odpovědnost. Ve svém inauguračním projevu v tomto odporném dělení společnosti pokračoval. Proto jsem musela dát najevo jakýmkoli způsobem svůj zásadní nesouhlas. Tak nemůžeme pokračovat, mělo by to pro nás tragické důsledky. Náprava škod již vzniklých bude stát spoustu času a energie, která mohla být vynaložena jinak. Příkopy nenávisti nás budou v následujících letech brzdit nejenom v životě soukromém (rozhádané rodiny a přátelé kvůli prezidentské volbě), ale velký a negativní dopad to již nyní má na chod politiky.
Proto jsem nesmírně vděčná, že jste mi napsali. Dali jste mi nutnou zpětnou vazbu, posílili mé odhodlání vytrvat a svým hlasem i činy zastupovat podobně smýšlející občany naší země. Není snadné děkovat stovkám lidí najednou. Kdyby bylo v mých silách odpovídat individuálně, mohla bych konkrétněji reagovat na to, co každý z vás napsal. Věřím, že to přijmete s pochopením.
S přáním, abychom se podporovali a nebáli se zvednout hlavu
Miroslava Němcová, poslankyně
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.