Advent, čas,
ve kterém zazní k nám uvnitř zvenku
tisíc a jeden jasných zvonků
(a kdy jediný bezdomovec
sám zvoní jako stádo ovec
u červeného kotlíku
z domova, jejž má v Armádě spásy)...
Advent, čas,
ve kterém zazní k nám uvnitř zvenku
tisíc a jeden jasných zvonků
(a kdy jediný bezdomovec
sám zvoní jako stádo ovec
u červeného kotlíku
z domova, jejž má v Armádě spásy)...
Bylo mi teprve šestnáct let, když se mi dostala do ruky kniha Romana Guardiniho O modlitbě, jež tehdy vyšla. Ale nebyl jsem na tuto knihu ještě zralý – to mi bylo jasné, sotva jsem do ní trochu začetl; tak jsem ji odložil. Ovšem jedna myšlenka Romana Guardiniho z této knihy mi utkvěla dodnes: „Vcelku se dá říci, že člověk není tvor, který by se rád modlil.“
I kněží jsou často
ovce bez pastýře
a vlk je jejich
oblíbené zvíře
takže i beránek dnes
ve vlčím rouše chodí
statečně maso kouše
A slzy tvoří moře
kterým se po krk brodí
Je to někdy poslední argument lidí (často i věřících), kteří se zdráhají přijmout poslední zodpovědnost za své činy: jsme takoví, jaké nás stvořil Bůh. Tak vlastně za nic nemůžeme. Za všechno, co jsme zbabrali, může On...
Nenasloucháte
svému srdci:
kde by vám srdce řeklo,
že máte mluvit – mlčíte;
kde by vám srdce řeklo,
že máte mlčet – mluvíte;
kde by vám srdce řeklo,
že máte naslouchat – voláte na mne,
že jste sami...