Dnes je svatého Josefa. 34 let žil po boku Panny Marie – a přijímal, že ona je o mnoho větší než on, že ona má své nesrovnatelně důležitější poslání v dějinách spásy a jeho úlohou je „jen“ ji podporovat. Ona je stromek – a posléze velký strom – na kterém roste ovoce, a on je ten kůl, který stojí vedle stromu, dokud je útlý, aby se stromek nezlomil, a pak se dává pryč. Celý křesťanský starověk, aby se neposilovaly pomluvy o Ježíšově přirozeném původu, o svatém Josefovi téměř nemluvil.
Dnes jistě není zapomenut či neuctíván, je patronem různých řemesel, různých území a je vzýván jako pomocník v různých situacích. Ale – kolik je kostelů zasvěcených Panně Marii a kolik svatému Josefovi? Je to tajemství – tajemství muže, který svoji o hodně menší úlohu nese a přijímá. Tajemství pokory, víry, vztahu k Bohu.
Nejznámější jsou Lurdy, ale míst, kam Panna Maria přichází k vyvoleným osobám a se vzkazy nám všem, je opravdu mnoho, před Lurdy i po Lurdech. Dá se říct, že nebeská Matka nikdy nenechávala bez pomoci své děti, to je nás, kdo se k ní pravidelně modlíme – ale ani ty, kdo se k ní nemodlí, protože je Maminka všech. I když někteří křesťané mají s úctou k Panně Marii problém – a někteří její zjevení vůbec neuznávají, já k nim nepatřím: vím, za co jí vděčím, co mi dala, kolikrát mě právě ona, ona osobně, vytáhla z různých potíží, strázní, pastí, krizí, problémů! Ale o tom , třeba, až jindy.
„Nikdy mě nepolíbil, ale život s ním byl tak krásný, že vám to ani nedokážu říct,“ pravila Panna Maria o svém vztahu se svatým Josefem při zjevení v Medjugorje v Hercegovině.
Ano, řekl jsem si, ihned, jak jsem se tato slova dočetl – právě tak to bylo, nepochybně!