Vážený pane nuncie,
tento můj dopis, prosím, berte jako ryze literární; asi tak, jako když Svatý otec Jan Pavel I. (Albino Luciani) psal svoje Illustrissimi, Dopisy slavným osobnostem, a psal i Marii Terezii anebo medvědovi.
Tak k věci.
Hodně se teď řeší, jestli má, anebo nemá Svatý otec prodloužit službu pana arcibiskupa Duky; já si však myslím, že ještě důležitější je zamyslet se nad tím, kdo by měl být jeho nástupcem; a jistě o tom přemýšlíte i Vy.
Chtěl bych do Vašich úvah přidat jeden tip, který Vás, myslím, ještě nenapadl. Nástupcem pana arcibiskupa Duky by měl být prezident Miloš Zeman.
Zeman na Hrad!
Nechávám ovšem, vážený pane nuncie, jenom na Vás, jestli to Svatému otci navrhnete, anebo ne.
Miloš Zeman se do církve se sice „nemontuje“, jak říká, ale zajímá se o ni a rád jí radí, co má dělat, tudíž to sám ví. Radí například papeži, že má prodloužit mandát pana arcibiskupa Duky, samotnému panu arcibiskupovi pak zase radil, jak má naložit s penězi za restituce (a hned mu přidal úkol, když převedl na církev, výměnou za zřeknutí se všech dalších nároků na pražském Hradě, dva domy, které předtím Kancelář prezidenta republiky nechala totálně, ale skutečně totálně zdevastovat, aby je církev opravila; to je jistě projev důvěry). Miloš Zeman má hezký vztah ke Svatému otci – vždyť mu při své návštěvě daroval aktovku – a ne jen jednu, nýbrž hned pět aktovek. Každou jinou.
V naší zemi, vážený pane nuncie, představuje bolestný problém vlastnictví pražské katedrály svatého Víta; sice se to teď jaksi podivně vyřešilo – ale jistá pachuť přetrvává na obou stranách, jak mezi věřícími, tak nevěřícími. Když bude arcibiskupem pan prezident, celá záležitost se vyřeší definitivně a ke všeobecné spokojenosti. Všichni víme, jak je pan prezident vtipný – bude-li kázat i u svatého Víta, jistě to zlepší poměr mnoha lidí k náboženství a k církvi.
Jsou tu však samozřejmě i jakási úskalí. Například to, že pan prezident nemá teologické vzdělání – ale úplně bez vzdělání ve věcech víry pan prezident přece jen není! Všichni víme, že četl v dětství Káju Maříka a umí z něj dokonce citovat zpaměti!
Také by se mohlo někomu zdát, že pana prezidenta pro výkon úřadu arcibiskupa diskvalifikuje, že se označuje za ateistu. Ale to je ten nejmenší problém! Když bude mít před sebou vidinu arcibiskupského úřadu, pan prezident jistě změní svůj názor a stane se z ateisty teistou; sám přece říká, že jenom idiot nemění svoje názory. Že je pravý opak idiota, dokázal pan prezident už nejednou. Kolikrát například jen v posledních týdnech změnil svůj názor na to, zda má anebo nemá Andrej Babiš před druhým pokusem o sestavení vlády předložil nebo nepřeložit 101 podpisů poslanců!
Možná si říkáte, vážený pane nuncie, že takové řešení není možné – ale v pestrobarevných českých dějinách by to vůbec nebylo poprvé! Už jsme to tak měli v letech 1193 až 1197! Od roku 1182 byl pražským biskupem člen dynastie Přemyslovců Jindřich Břetislav; ten se už roku 1193 nemohl dívat, jak to tady vedeme, a převzal i hodnost knížete.
Tak se prosím, pane nuncie, nad mým návrhem zamyslete – a pozdravujte Marii Terezii!
Váš
František Schildberger