Malá holubice

s šedavými křídly

ožívala večer

v rukách mého otce

(a když

tatínek udělal gesto,

ta knížka zůstávala

nad mojí postýlkou

i bez jeho rukou).

Za oknem padaly hvězdy

zasypávaly

náš dům.

Všechno se stalo.

Pochvaly soudružky učitelky.

Červený šátek.

Oči

nahé herečky letí přes celý sál

až ke mně

na galerii

smrti...

Všechno se stalo.

Kopyto

a spár ředitele

ústavu

svírající

smlouvu a lahvičku s mojí krví

(pravou, už

předeme připravenou):

podepiš!

Mobil který se cuká jako živý had,

jak živý had

v mé ruce,

když nabízí miliony

(v neznámém lese plném prašivých hub ještě

rudých po černobylu)...

Tehdy vždy přilétal

šedavý ptáček

starý
Katechismus církve katolické,

přilétal

a zpíval.