Koncem září Český statistický úřad zveřejnil údaje o porodnosti za první pololetí letošního roku. A odhalil, že má Česko nakročeno ke smutnému rekordu. Od ledna do června se v celé České republice živě narodilo 41,6 tisíce dětí, to je přibližně o 10 procent méně než ve stejném období loňského roku. Ve skutečnosti, nebýt ukrajinských rodiček pobývajících na našem území, by pokles byl ještě výraznější. Třetím rokem tak pokračuje strmý pád porodnosti, při kterém se demografům musí tajit dech. Ne tak politikům. Ti jsou dnes zvyklí široce rozebírat doslova každou prkotinu, jako kdo co někomu řekl nebo neřekl do očí, ale o tomhle problému podezřele mlčí.
Za zhruba jeden a půl století, kdy se na území Česka provádí sčítání lidu v dnešním slova smyslu, se nejméně dětí narodilo v roce 1999. Přesně 89 471. Pokud bude trend letošního roku pokračovat i v druhém pololetí, narodí se v roce 2024 v České republice o celé tisíce dětí méně než v roce 1999 a letošní rok bude mít s velkou pravděpodobností smutný primát.
Sociologové se snaží nalézt příčiny tak razantního poklesu porodnosti. Uvádí se nedostatek bytů, nejistá budoucnost vzhledem ke zhoršující se politické situaci ve světě, sociální ohrožení některých skupin obyvatelstva, zdravotní důvody. O politicích si zpravidla nemyslíme nic pěkného, ale neupíral bych jim, že v této věci dobře vědí, proč do diskuse nevstupovat. Ono je to jednoduše tak, že každá společnost, která bohatne a jejíž příslušníci mají velký prostor pro seberealizaci, přestává mít o děti zájem.
Takže pokud politici dělají dobře svou práci tak, jak je to dnes všeobecně vnímáno, tedy že se starají o stále větší ekonomickou prosperitu státu a wellness svých voličů, řežou zároveň svěřenému národu větev, na které sedí. Nebo lépe řečeno vysekávají letorosty, díky kterým národ roste a dýchá.