Chudák Ukrajina. Severokorejští roboti už byli nasazeni na frontě, válka se přibližuje k ruskému vítězství. Živé vysílání České televize ukazuje prázdné tribuny před univerzitou ve Washingtonu, D. C., večírek stoupenců Kamaly Harrisové se rozešel. Republikáni téměř s jistotou získají většinu v obou zákonodárných sborech i většinu z padesáti guvernérů. Pokud Američané volili, ovšemže nespravedlivě, Donalda Trumpa jako alternativu k celému systému politických elit, a tak tomu je, je v Americe míra nespokojenosti se systémem větší, než si představitelé systému připouštějí.
A vysílání České televize už je na Floridě, před půl třetí východního amerického času se tam ujímá slova Donald Trump, ještě mu chybí několik volitelských hlasů, ale už se prohlašuje za vítěze voleb, hrne obvyklé fráze – děkuje – slibuje. Amerika je nejlepší země na světě a teď bude nejlepší, jaká kdy byla. Dlouze velebí Elona Muska, povolává si před mikrofon lidi ze svého štábu, chválí je, jen mi tam pořád chybí Jiřina Bohdalová, „Jiřinko, kde tě mám?“, asi se někde zapomněla...
Vypínám televizi. A jdu se modlit růženec. Ne za Trumpa, ne proti Trumpovi, ale k nohám Panny Marie, totiž ona ví lépe než my, za co je teď třeba se modlit.