Když čtu ve zpravodajství opět slovní spojení „Náhorní Karabach“, často frekventované v devadesátých létech, nemohu než říct si: „Zlatá Evropa!“ Staré konflikty tu skutečně umírají, zatímco jinde ve světě jenom usínají. Území obklopené ze všech stran Ázerbájdžánem, ale obydlené Armény tvořilo za Sovětského svazu „národnostní okruh“ v rámci Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. A nic se nedělo...

Číst dál...

Před dvaceti lety přiletěla na návštěvu České republiky královna Alžběta II. Náš nejvyšší představitel ji přivítal velmi dojemně s kyticí konvalinek před branou Pražského hradu. Při návštěvě Alžběty II. jsem pociťoval velikou radost, jako kdyby v její přítomnosti plasticky vystoupila naše tisíciletá historie, kterou jsme prožili v monarchii. Přinesla nám pocit důstojnosti a noblesního vzletu k novým hodnotám našich životů. Při současné návštěvě čínského prezidenta pociťuji velikou sklíčenost. Plasticky vystupují období našich dějin, kdy zde život nebyl ani důstojný, ani noblesní a jeho hodnoty nebylo možné nazývat hodnotami...

Číst dál...

Zdravý rozum v první instanci zvítězil. Vnučka největšího českého novináře Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová vysoudila na Kanceláři prezidenta republiky omluvu. Personál Miloše Zemana se má omluvit za to, že jejich šéf nepravdivě připsal českému novináři Ferdinandu Peroutkovi článek s názvem Hitler je gentleman, který ve skutečnosti neexistuje, a vložil Ferdinandu Peroutkovi do úst výrok: „Když nemůžeme zpívat s anděli, musíme výt s vlky,“ jejž Peroutka neřekl ani nenapsal...

Číst dál...

Překvapení, překvapení, překvapení – opakují média i komentátoři nad výsledky parlamentních voleb ve Slovenské republice. Spíš je to ovšem varovně vztyčený prst nad agenturami zkoumajícími veřejné mínění a nad těmi, kdo jejich výsledky berou vážně a stavějí je někdy až nad výsledky voleb...

Číst dál...

Jako učitel jsem šikanu nezažil, kousek zkušenosti s ní jsem prožil jen kdysi jako žák základní školy – a pak jsem ji hodně zblízka viděl (a pokud to šlo, snažil se jí zabraňovat) v prostředí, které dnes už u nás díky Bohu neexistuje a které bylo pro nejdrsnější formy šikany typické: jako takzvaný „absolvent“ v uniformě komunistické armády. Šikana vojáků prvního ročníku došla v pluku, kde jsem sloužil, až k tomu, že „mazáci“ umlátili vzpurného „bažanta“ v noci na umývárně k smrti. Ztloukli ho do bezvědomí a nechali ležet na betonové podlaze, kde do rána zemřel...

Číst dál...